girl talk: Ach to léto...

Taky to znáte? Člověk se těší na pořádný léto konečně a připadá mu to jako věčnost a pak to konečně přijde a vy si vzpomenete proč ho vlastně zas tak moc rády nemáte... Jestli jste bledule s mizernou pletí jako já tak přesně víte o čem je řeč.
Najednou začnou vylejzat sluneční pihy, to by ještě nebylo tak strašný... Pak se začne zvýrazňovat pigmentová skvrna na tom nejtrapnejším možným místě - na nose.. tmavej flek co vypadá, že se neumíte pořádně umejt. A kolem nosu postupně taky... Horko rozšiřuje póry a podporuje mastění už tak mastný pokožky takže vypadáte věčně upoceně a teče vám make-up... Pokožka je citlivá na slunce takže stačí pár minut a jste červená jako ráček... Připadáte si upocená a zapařená... A když jste k tomu ještě těhotná, sotva se ploužíte a absolutně se vám nechce vubec nijak hejbat...
A stejně to mám ráda... vždycky říkám že se radši budu pařit než mrznout... Slunce, teplo, vitamín D, mnohem lepší nálada a radost ze života a když jsme někde venku na procházce tak vrazit nohy do potučku na schlazení.... to je lebeda :D

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Uffff....

Obrázek
No jo.... moc se mi to častější postování nedaří... Malá Ž konečně spí celou noc (občas). Což ovšem nemění nic na tom, že obě cácorky vstávají kolem šesté ráno takže jsme s Milovaným nevyspaní tak či tak... Neznamená to, že jsem na domečku vůbec nepokročila, jen se setkávám s menšími časovými a jinými obtížemi - potom, co jsem hrubě podcenila potřebné množství materiálu na řádné položení podlah jsem si málem ufikla prst a taky jsem zjistila, že moje nářadí zcela úplně nesplňuje mé potřeby.... Každopádně, mezi utěšováním jedné či druhé dcery, péčí o domácnost, nákupy, pobyty venku, zahrádkou a Milovaným jsem si aspoň pár okamžiků pro domeček vyšetřila. Kit původně přišel s okny a dveřmi již nalepenými na svém místě a když jsem začala s obkládáním "cihlami", myslela jsem, že je jednoduše obejdu... což se ovšem ukázalo jako mylná doměnka, snažit se řezat pravidelné cihličkové tvary ze smirkového papíru je samo o sobě dost náročné (zrušila jsem už tři zlamovací nože), ale
Další informace

Za zlatými mřížemi 9/10*

Asi jsem vážně cíťa protože během dvou dnů mně stihly rozbrečet dvě knihy...  Tou první je autobiografická kniha Za zlatými mřížemi kterou jsem dočetla včera kolem půlnoci. Autorka Choga Regina Egbeme popisuje život v nigerijské církvi černého Ježíše Krista způsobem, který vyvolává otázky, šokuje a překvapuje. Jako křesťan hádám odsoudíte principy církve už jen proto, že Krista považuje za černocha a hlava Rodiny má celý harém manželek... Jako ateista nemůžete přehlédnout právě ten harém, na který jsme zvyklí spíše z oblastí islámu. Jako žena jednoduše musíte pocítit obrovskou vlnu dosud nepoznaného feminismu (ač se za feministku nepokládáte) a vzdoru. Jako člověk pocítíte hrůzu nad osudem jiných. A poněvadž já jsem ženská, vezmu to z tohodle pohledu :D Život v harému, kde ženské žijou pohromadě a svého muže vidí v podstatě jen na přidělený čas (a ten čas má jeden jediný účel) - to mi přijde samo o sobě jako děsná představa. Jakožto neskonalý romantik chci mít svého muže pro s
Další informace

Rybí krev 8/10*

No jo, zima, knížky se čtou snadno :D První dvě zajímavosti, které mně při pohledu na teď už dočtenou knihu napadnou jsou název a forma. Název Rybí krev totiž vůbec nemá nic společného s čímkoli v ději, zkrátka nevím proč se to jmenuje zrovna tak... A forma je zajímavá v tom, že autorem je Jiří Hájíček, tedy chlap. A děj knihy vypráví ženská postava ich formou. K tomu ději jen krátce protože se pokaždé bojím, abych nevyzradila důležité zápletky. S vypravěčkou Hanou se seznamujeme ve vlaku do Českých Budějovic, kam se po letech v cizině vrací navštívit svého otce. Hana nám postupně rozkrývá svůj životní příběh, který nabírá obrátky v okamžiku, kdy se rozhodně o vystěhování a zbourání několika vesnic, které mají ustoupit vybudování chladící nádrže a ochrannému pásmu plánované jaderné elektrárny Temelín. Sledujeme osudy rodin, které jsou donuceny se z gruntu vystěhovat do šedivých panelákových sídlišť. Prožíváme beznaděj těch, kteří se snaží svoje domovy zachránit. A hlavně sledujeme
Další informace