Budeme mít babinec

Doktor si tím byl jist tak asi není třeba pochybovat. Budem mít doma babinec. 
Dosud, když se mně někdo zeptal co bych radši, jsem to moc neřešila. Jasně, napadlo mně, že výchova chlapce asi obsahuje náležitosti o kterých vím kulový a že s holčičkou se dokážu líp sžít (přece jen o panenkách, princeznách a make-upu toho vím víc než o traktorech a letadlech). Ale to opravdu není určující a podstatné je jen jedno - bude to naše baby, chceme aby bylo zdravý a šťastný, jestli si budeme stavět železnice nebo domeček pro panenky není podstatný. A můj miláček má stejný názor. 
Takže zjištění, že to malinký stvoření co mně kope do břicha je holčička se neslo jen ve stylu "novorozenecká soupravička co jsem si koupila je modrá, musíme sehnat jinou, stejně rozkošnou". A navíc teď můžeme začít vážněji uvažovat o jméně a začít ho používat :). To je něco na co se těším :). 
Podle ultrazvuku se tedy naše maličká těší dobrému zdraví a podle hemžení v mém břiše také dobré náladě a životu. Dokonce už i tatínek dostal štulec maličkou nožičkou do dlaně - jeden z okamžiků, které vám zkráta v paměti asi zůstanou na věky. Měla jsem pocit, jako by mi splnila telepatické přání... "to je tvůj tatínek maličká, pozdrav ho" :) Bude to hodné děvče :D

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Uffff....

Obrázek
No jo.... moc se mi to častější postování nedaří... Malá Ž konečně spí celou noc (občas). Což ovšem nemění nic na tom, že obě cácorky vstávají kolem šesté ráno takže jsme s Milovaným nevyspaní tak či tak... Neznamená to, že jsem na domečku vůbec nepokročila, jen se setkávám s menšími časovými a jinými obtížemi - potom, co jsem hrubě podcenila potřebné množství materiálu na řádné položení podlah jsem si málem ufikla prst a taky jsem zjistila, že moje nářadí zcela úplně nesplňuje mé potřeby.... Každopádně, mezi utěšováním jedné či druhé dcery, péčí o domácnost, nákupy, pobyty venku, zahrádkou a Milovaným jsem si aspoň pár okamžiků pro domeček vyšetřila. Kit původně přišel s okny a dveřmi již nalepenými na svém místě a když jsem začala s obkládáním "cihlami", myslela jsem, že je jednoduše obejdu... což se ovšem ukázalo jako mylná doměnka, snažit se řezat pravidelné cihličkové tvary ze smirkového papíru je samo o sobě dost náročné (zrušila jsem už tři zlamovací nože), ale
Další informace

Za zlatými mřížemi 9/10*

Asi jsem vážně cíťa protože během dvou dnů mně stihly rozbrečet dvě knihy...  Tou první je autobiografická kniha Za zlatými mřížemi kterou jsem dočetla včera kolem půlnoci. Autorka Choga Regina Egbeme popisuje život v nigerijské církvi černého Ježíše Krista způsobem, který vyvolává otázky, šokuje a překvapuje. Jako křesťan hádám odsoudíte principy církve už jen proto, že Krista považuje za černocha a hlava Rodiny má celý harém manželek... Jako ateista nemůžete přehlédnout právě ten harém, na který jsme zvyklí spíše z oblastí islámu. Jako žena jednoduše musíte pocítit obrovskou vlnu dosud nepoznaného feminismu (ač se za feministku nepokládáte) a vzdoru. Jako člověk pocítíte hrůzu nad osudem jiných. A poněvadž já jsem ženská, vezmu to z tohodle pohledu :D Život v harému, kde ženské žijou pohromadě a svého muže vidí v podstatě jen na přidělený čas (a ten čas má jeden jediný účel) - to mi přijde samo o sobě jako děsná představa. Jakožto neskonalý romantik chci mít svého muže pro s
Další informace

Rybí krev 8/10*

No jo, zima, knížky se čtou snadno :D První dvě zajímavosti, které mně při pohledu na teď už dočtenou knihu napadnou jsou název a forma. Název Rybí krev totiž vůbec nemá nic společného s čímkoli v ději, zkrátka nevím proč se to jmenuje zrovna tak... A forma je zajímavá v tom, že autorem je Jiří Hájíček, tedy chlap. A děj knihy vypráví ženská postava ich formou. K tomu ději jen krátce protože se pokaždé bojím, abych nevyzradila důležité zápletky. S vypravěčkou Hanou se seznamujeme ve vlaku do Českých Budějovic, kam se po letech v cizině vrací navštívit svého otce. Hana nám postupně rozkrývá svůj životní příběh, který nabírá obrátky v okamžiku, kdy se rozhodně o vystěhování a zbourání několika vesnic, které mají ustoupit vybudování chladící nádrže a ochrannému pásmu plánované jaderné elektrárny Temelín. Sledujeme osudy rodin, které jsou donuceny se z gruntu vystěhovat do šedivých panelákových sídlišť. Prožíváme beznaděj těch, kteří se snaží svoje domovy zachránit. A hlavně sledujeme
Další informace