L'Enchanted world

Zlepšení stavu pleti a péče (a kosmetika :D ) mně zajímá od okamžiku, kdy se mi na základce kvůli vzhledu kluci dost nevybíravě posmívali... stejnej důvod pro spoustu holek na světě :). A stejně jako spousta holek na světě i já jsem řešila nedostupnost podobných věcí pro malou holku bez peněz. Ono když máte rodiče pro které péče o pleť znamená ráno a večer opláchnout vodou a případné pupínky vyštípnout a potřít kolínskou tak toho s kosmetikou moc nepořídíte.... A jen pro informaci, do budoucna je to ta nejhorší možná varianta a trvá roky napravit škody, pokud se vůbec podaří.... Takže moje první kousky byly spíš dárky a přebytky z kosmetických kufříků více osvícených kamarádek. O to víc jsem si to mohla vynahradit, když jsem konečně začla vydělávat :D. Ovšem i tak si člověk nemůže dovolit všechno co by chtěl vyzkoušet a mně strašně zaujalo testování produktů... Některé firmy (vlastně asi většina) jsou in pro testování. Výrobek pošlou a pak požadují kvalitní feedback.... To by mně

No jo, už jsem zas hooodně dlouho nebyla.... On to tu stejně snad nikdo nečte, jen si vedu své monology tak je to víceméně jedno, ale nepřestanu :)  Mám zas po dlouhé době jedno zamyšlení... Kdysi jsem se někde dočetla, že když se vás začne týkat nějaká životní situace, začnete si víc všímat toho, jak ji řeší jiní lidé kolem.  A tak mne samozřejmě neminulo zjištění, jaké trable a následná řešení má internetová komunita nejen budoucích mamin. A světe div se (nebo spíš ani ne), mimo zaručených léků na rýmičku a opruzeniny, nejvíce problémů se týká vztahů, tedy chlapů a sexu. Kdo by to byl řek.... A stejně tak (ne)překvapivé je zjištění, že v mnoha případech jsou to samy dámy, kdo dělají z komára velblouda.  Tak se na maminkovských/miminkovských fórech dočtete o skutečně závažných problémech typu "můj chlap mně mlátí" - no vážně chlapi, co je chlapáckýho na ubližování ženský? Nedej bože těhotný ženský co nosí pod srdcem i VAŠE dítě? Tohle téma je samozřejmě větš

Tahle věcička mi začíná docházet, takže myslím, že jsem měla dost času, udělat si na ni názor.  Abych předestřela podmínky: Moje pleť je citlivá, spíš mastná, schopná neuvěřitelného lesku (hlavně nos a oblast kolem něj pod očima) s obrovskýma pórama, barevně těžce nevyrovnaná - sluneční pihy, pigmentová skvrna na nose a po jeho stranách a staré jizvičky po akné z dob, kdy jsem o péči o pleť věděla velký kulový a svěřila ji mámě, která za léčbu pupínků považuje jejich vyštípávání nehty, které si příhodně zastřihává do špičky.... Jo a taky je mi víc než 25 takže hádám, že můžu svou pleť už považovat za "dospěláckou". Nuže.... co se micelárky od Garnier týče, jako spousta jinejch ženskejch si myslím, že ve srovnání s Biodermou zkrátka neobstojí, tak jako snad nic.... Ovšem pokud pominu existenci Biodermy, řekla bych, že za svoje penízky dostanete velice dobrý produkt a hlavně velké balení. Tahle micelárka jemně odličuje i velmi silný make-up, nepálí do očí a s trochou sna

Tak jsem se pustila do "vaření" mýdla. Nedejte se zmýlit, ač bych mydlařinu velice ráda jednou vyzkoušela, nyní jsem spíše předváděla alchymistickou operaci přeměny běžného mýdla na mýdlo tekuté.  Miláček totiž v práci fasuje mýdlo, které není zrovna vhodné pro jemnější pokožku a proto ho ani jeden nepoužíváme. Ale doma je ho dost tak proč to nevyužít a nezbavit se nutnosti kupovat tekuté na ruce.  Z prvního pokusu před nějakým tím měsícem vzešlo cosi, co velmi nepříjemně připomínalo konzistencí onu esenci, která se občas při kýchnutí vyvalí z nosu. Nyní jsem však nalezla návod přímo od jedné ctěné mydlářky, která sice používá zbytky vlastních, tedy doma a přírodně vyrobených jemných mýdel bez konzervantů a kdoví čeho, ale za zkoušku to stojí. Tudíž jsem se rozhodla zkusit její poměr tekutina:mýdlo.  Zkapalnění mýdla vyžaduje nechat ho zchladnout a odstát pár hodin a následně zmixovat (Ha! to v předchozím návodu nebylo!). Ono mixování jsem předváděla dnes ráno a tradič

To poslouchám od miláčka pořád :D "ty nejsi schopná udržet pořádek!" A má, bohužel, pravdu :D :D. Ono to teda moc k smíchu nejni no ale... Každopádně nejde o to, že bych neuměla uklidit, jde o to, že když už něco dělám, dělám toho moc naráz nebo přemejšlim nad tísícem jinejch věcí a nebo jsem zkrátka nešikovná a dělam nepořádek :D. Například se mi nikdy nepodařilo obalit řízky aniž by mouka, vajíčko a strouhanka nebyly všade po lince :D. A to nemluvím o tvoření. Když se mně chytne kreativní múza, pořádkumilovná hospodynka uvnitř kamsi zdrhne... Ve většině případů po sobě uklidím hned po dokončení činnosti, jenže občas mou pozornost odvede něco jinýho a já zkrátka zapomenu že jsem chtěla ještě něco uklidit, otřít, umýt... a dostanu se k tomu až mnohem později.... Nebo po sobě sice uklidím hned ale zkrátka a dobře by bylo lepší, kdybych prostě byla šikovnější :D. Moje tvořivá dílnička je imrvere ve stavu organizovanýho bordelu. Samozřejmě vím kde by se konkrétní tvořivé po

Doktor si tím byl jist tak asi není třeba pochybovat. Budem mít doma babinec.  Dosud, když se mně někdo zeptal co bych radši, jsem to moc neřešila. Jasně, napadlo mně, že výchova chlapce asi obsahuje náležitosti o kterých vím kulový a že s holčičkou se dokážu líp sžít (přece jen o panenkách, princeznách a make-upu toho vím víc než o traktorech a letadlech). Ale to opravdu není určující a podstatné je jen jedno - bude to naše baby, chceme aby bylo zdravý a šťastný, jestli si budeme stavět železnice nebo domeček pro panenky není podstatný. A můj miláček má stejný názor.  Takže zjištění, že to malinký stvoření co mně kope do břicha je holčička se neslo jen ve stylu "novorozenecká soupravička co jsem si koupila je modrá, musíme sehnat jinou, stejně rozkošnou". A navíc teď můžeme začít vážněji uvažovat o jméně a začít ho používat :). To je něco na co se těším :).  Podle ultrazvuku se tedy naše maličká těší dobrému zdraví a podle hemžení v mém břiše také dobré náladě a život

Tak si říkám, že to těhotenství snáším vlastně celkem dobře. Až na jednu věc. Totiž že nespím. Nebo spíš spím, strašně se mi chce, věčně, ale přes den. A pak když v noci konečně můžu pořádně, ono to pořádně nejde. Bláznivý sny, neustálý převalování, horko a pak zas zima a v pět hodin ráno je člověk totálně vzhůru aby pak v sedm chtěl usnout ve stoje. Okamžiky hyperaktivity a elánu jsou ultra krátký a celodenní únava je super únavná. Tak jako dnes, naprosto vzhůru ve čtyři ráno, neschopna znovu usnout, a teď v sedm, když bych měla stávat, pocit, že bych mohla spát ještě několik hodin.... a chce se mi, tak moc...

Znáte ten pocit, kdy si přijdete nehorázně naivní a naprosto uboze doslova blbý? Tak já jo, protože věřit šéfům a mocnejm lidem je v dnešní době pěkná kravina... vezměme to od začátku. Hned po odmaturování jsem rok zkoušela vejšku, ale celkem brzy jsem zjistila, že pro člověka, který neuznává biflování studia zkrátka nejsou. A ani mi to nevadilo, protože z nějakýho legračního důvodu se s vysokoškolákama roztrhl pytel... Měli by vymyslet nějakou NADvejšku, protože dneska má nějakou zkratku před jménem skoro každej. Pamatuju si jak mi máma vyprávěla, že když ona maturovala, byla maturita NĚCO, něco, co vám pomohlo dostat lepší, a dobře placenou práci (i když uznávám, že doba socialismu s povinností pracovat a zaměstnávat tomu asi taky dost pomohla :D ) a bejt vysokoškolák vám prakticky otevřelo všechny dveře. A dneska? Většina lidí jich zná osobně aspon deset a to i mezi kolegy ve fabrice u linky a když přijdete se žádostí a životopisem na nějakej ouřad jakožto člověk s maturou, ani s

Taky to znáte? Člověk se těší na pořádný léto konečně a připadá mu to jako věčnost a pak to konečně přijde a vy si vzpomenete proč ho vlastně zas tak moc rády nemáte... Jestli jste bledule s mizernou pletí jako já tak přesně víte o čem je řeč. Najednou začnou vylejzat sluneční pihy, to by ještě nebylo tak strašný... Pak se začne zvýrazňovat pigmentová skvrna na tom nejtrapnejším možným místě - na nose.. tmavej flek co vypadá, že se neumíte pořádně umejt. A kolem nosu postupně taky... Horko rozšiřuje póry a podporuje mastění už tak mastný pokožky takže vypadáte věčně upoceně a teče vám make-up... Pokožka je citlivá na slunce takže stačí pár minut a jste červená jako ráček... Připadáte si upocená a zapařená... A když jste k tomu ještě těhotná, sotva se ploužíte a absolutně se vám nechce vubec nijak hejbat... A stejně to mám ráda... vždycky říkám že se radši budu pařit než mrznout... Slunce, teplo, vitamín D, mnohem lepší nálada a radost ze života a když jsme někde venku na procházce

   Nevím jestli můj miláček je jedinej nebo jste některá, mé dámy taky slyšela něco ve smyslu "když já bych si tě vzal ale kdyby to šlo bez svatby..."? :)    Svateb jsem se zúčastnila dosud celkem tří, z toho jedna byla druhou svatbou mojí mamky a dvě zbývající byly mé tetičky (s trochou štěstí snad u té druhé zůstane :) ).     Mamčinu svatbu si moc nevybavuju, bylo mi šest... ty druhé dvě už ano...    Kvůli první musela tetička docházet na jakési hodiny náboženství, protože ženich byl věřící a musel se ženit v kostele. Svatba se konala na sněhu a v kostele byla nehorázná kosa a obřad, ze kterého jsem slyšela dohromady prd, pač pan farář nevýrazně kuňkal, trval na můj vkus moc dlouho. Následovala ohromná hostina v ceně zánovního rodinného vozu, kde jídlo bylo sice vynikající, ale jinak mně, jakožto teenagera odmítajícího křepčit na "kuřátko" či co je to za příšernou skladbu a tomu podobné a neměla jsem se tam moc s kým bavit, nijak zvlášt nezaujala a poněvadž

Po pár měsících jsem zpět :)  V našem životě udála se momentálně velká změna, která bude mít vliv na celý jeho zbytek. Ke svému velkému překvapení zjistila jsem totiž začátkem dubna že příští rok už budeme naše hnízdečko obývat ve třech a nastoupila jsem horskou dráhu emocí.... "Páni fakt jsou dvě... jsou DVĚ!!" Vážně... všechny ženský prožívaj smíšený pocit paniky a neuvěřitelné radosti nad pohledem na těhotenský test? Jako by pověstné těhotenské hormony začaly fungovat přesně ve vteřině, kdy se na tom titěrném proužku plastu či čehosi objeví druhá růžová čárečka... A je to umocněné tím že to nečekáte a neplánujete a hned po "bude ze mně máma" vás napadne "co na to ten můj řekne?"  No ten můj zrovna celej den měl nějakou činnost, už si nepamatuju jakou, takže jsem od rána jako na trní čekala až se objeví doma a plánovala jak mu to řeknu. (Samozřejmě hned po tom co jsem si udělala pro jistotu další dva testy :D ) A protože mně zná dostatečně dob

Pro těch pár, kteří to ještě neznají: Hunger games, tedy hladové hry, prosvištěly amerikou jako tajfun, stejně jako pár let před tím Stmívání. Ovšem tady srovnání končí. Ačkoli Stmívání jsem celé přečetla a filmy viděla (několikrát), nemůžu říct, že bych omdlívala při pomyšlení na třpitivého vegetariánského vampýra (a už vubec ne v podání Pattisona). Ovšem Hunger games... jsou úplně jiná liga... Bez extra vysvětlování příčin zkázy světa nás autorka Suzanne Collins vítá rovnou v postapokaliptickém státě Panem, rozloženém na ubohých zbytcích USA, kde se seznamujeme s hlavní hrdinkou, Katniss Everdeen. Panem je stát rozdělený na 13 krajů a Kapitol - hlavní město a sídlo prezidenta, přičemž prezident je spíš diktátorem a každý kraj má zvláštní a jedinečný účel. První kraj vyrábí luxusní zboží, druhý zbraně, třetí elektroniku, ve čtvrtém se rybaří, v pátém jsou elektrárny, šestý je dopravní křižovatkou, sedmý je rájem dřevorubců, v osmém se šije oblečení, v devátém se pěstuje obilí, v

Lars Kepler je pseudonym manželské dvojice Alexandry Coelho Ahndorilové a Alexandra Ahndorila - Alex a Alex se hledali až se našli, a aspon co se psaní týče, tak jim to klape :). Tahle detektivka otvírá příběh scénou nepěkně provedené vraždy a.... no já začla číst včera a dneska ráno už můžu psát hodnocení tak posuďte sami.... Tadle věc vás nepustí. Máte nějakou doměnku a ono je to úplně jinak - a ne, zahradník to nebyl. Víc než 500 stránek hltáte, sledujete dedukce detektiva Joony Linna a překonáváte pokušení kouknout se na konec kdo to teda udělal protože jste napnutí jako struna. Ve středisku speciální výchovné péče pro mládež je surově zavražděna jedna z osmi chovanek a jejich učitelka. Po prvotním šoku z brutality vraždy se policie vydává po stopě chovanky, která v ten večer z ústavu utekla. Detektiv Joona je vyšetřován na interním, případu se tedy může věnovat jen jako pozorovatel, i přesto ale nasazuje všechny své síly k dopadení mladé dívky a vyřešení vraždy. A víc vám n

Ach ty vánoce, tolik volného času k flákání... a když máte dobrou knihovnici, je to dobře využité flákání :) Z nějakého důvodu nejsem moc velký nadšenec do české literární tvorby, ale tohle dílko je zajímavé. Někomu by mohlo chvíli trvat, než se příběhu skutečně chytne, ale mně, jako nadšence do magie, přírody, léčitelství a Wiccy to vzalo hned :). Žítkovské bohyně nejsou výmysl pro potřeby románu, nýbrž skutečné historicky doložitelné osobnosti. Stejně tak některé události (jako třeba sestřelení amerických bombardérů), jsou jednoduše pravda. Kniha se ale zabývá bohyněmi. Sledujeme osud Dory Idesové, která v rámci své vědecké práce pátrá po tom, kdo je skutečným vyníkem nešťastného osudu její tety a potažmo celé rodiny. Společně s Idou rozvíjíme příběh jejího života i života jejích předků a postupně skládáme střípky celého zamotaného příběhu. Tahle kniha vás chytne a budete s napětím hltat stránky abyste se dozvěděli, jak to teda krucinál bylo, proč se kdo choval jak se choval.

Mladá autorka Maggie se nám představila svými sériemi Vílí říše (Nářek, Soužení) a Vlci z Merci Falls (Mrazení, Váhání, Splynutí). A pokud jste nadšenci do Stmívání a chcete prubnout něco jinýho než zrovna vampýry, nebo pokud máte prostě rádi něžně romantickou fantasy s trochou napětí, vřele doporučuji. Její nejnovější počin je inspirovaný keltskou mytologií. Ve znamení štíra se odehrává na ostrově Thisby, kde každý podzim z moře vylézají capail uisce a lidé na nich potom závodí. Samotnou legendou o krvežíznivých koních se autorka zas tak moc nezaobírá a bere ji jako běžnou samozřejmost, podklad, na němž vystavěla svůj napínavý a romantický příběh. Klidně a plynule popisuje těžký život na ostrově, na jakém by většina z nás žít nechtěla, a vzrod nesmělé mladé lásky. Nenechte se však mýlit, ta legenda je o krvežíznivých koních takže pokud si neradi představujete zakrvavenou pláž nebo ovci roztahanou po celej silnici tak to radši vynechte, tahle kniha má i svou temnou stránku :) P.S