L'Enchanted world

Tahle věcička mi začíná docházet, takže myslím, že jsem měla dost času, udělat si na ni názor.  Abych předestřela podmínky: Moje pleť je citlivá, spíš mastná, schopná neuvěřitelného lesku (hlavně nos a oblast kolem něj pod očima) s obrovskýma pórama, barevně těžce nevyrovnaná - sluneční pihy, pigmentová skvrna na nose a po jeho stranách a staré jizvičky po akné z dob, kdy jsem o péči o pleť věděla velký kulový a svěřila ji mámě, která za léčbu pupínků považuje jejich vyštípávání nehty, které si příhodně zastřihává do špičky.... Jo a taky je mi víc než 25 takže hádám, že můžu svou pleť už považovat za "dospěláckou". Nuže.... co se micelárky od Garnier týče, jako spousta jinejch ženskejch si myslím, že ve srovnání s Biodermou zkrátka neobstojí, tak jako snad nic.... Ovšem pokud pominu existenci Biodermy, řekla bych, že za svoje penízky dostanete velice dobrý produkt a hlavně velké balení. Tahle micelárka jemně odličuje i velmi silný make-up, nepálí do očí a s trochou sna

Tak jsem se pustila do "vaření" mýdla. Nedejte se zmýlit, ač bych mydlařinu velice ráda jednou vyzkoušela, nyní jsem spíše předváděla alchymistickou operaci přeměny běžného mýdla na mýdlo tekuté.  Miláček totiž v práci fasuje mýdlo, které není zrovna vhodné pro jemnější pokožku a proto ho ani jeden nepoužíváme. Ale doma je ho dost tak proč to nevyužít a nezbavit se nutnosti kupovat tekuté na ruce.  Z prvního pokusu před nějakým tím měsícem vzešlo cosi, co velmi nepříjemně připomínalo konzistencí onu esenci, která se občas při kýchnutí vyvalí z nosu. Nyní jsem však nalezla návod přímo od jedné ctěné mydlářky, která sice používá zbytky vlastních, tedy doma a přírodně vyrobených jemných mýdel bez konzervantů a kdoví čeho, ale za zkoušku to stojí. Tudíž jsem se rozhodla zkusit její poměr tekutina:mýdlo.  Zkapalnění mýdla vyžaduje nechat ho zchladnout a odstát pár hodin a následně zmixovat (Ha! to v předchozím návodu nebylo!). Ono mixování jsem předváděla dnes ráno a tradič

To poslouchám od miláčka pořád :D "ty nejsi schopná udržet pořádek!" A má, bohužel, pravdu :D :D. Ono to teda moc k smíchu nejni no ale... Každopádně nejde o to, že bych neuměla uklidit, jde o to, že když už něco dělám, dělám toho moc naráz nebo přemejšlim nad tísícem jinejch věcí a nebo jsem zkrátka nešikovná a dělam nepořádek :D. Například se mi nikdy nepodařilo obalit řízky aniž by mouka, vajíčko a strouhanka nebyly všade po lince :D. A to nemluvím o tvoření. Když se mně chytne kreativní múza, pořádkumilovná hospodynka uvnitř kamsi zdrhne... Ve většině případů po sobě uklidím hned po dokončení činnosti, jenže občas mou pozornost odvede něco jinýho a já zkrátka zapomenu že jsem chtěla ještě něco uklidit, otřít, umýt... a dostanu se k tomu až mnohem později.... Nebo po sobě sice uklidím hned ale zkrátka a dobře by bylo lepší, kdybych prostě byla šikovnější :D. Moje tvořivá dílnička je imrvere ve stavu organizovanýho bordelu. Samozřejmě vím kde by se konkrétní tvořivé po

Doktor si tím byl jist tak asi není třeba pochybovat. Budem mít doma babinec.  Dosud, když se mně někdo zeptal co bych radši, jsem to moc neřešila. Jasně, napadlo mně, že výchova chlapce asi obsahuje náležitosti o kterých vím kulový a že s holčičkou se dokážu líp sžít (přece jen o panenkách, princeznách a make-upu toho vím víc než o traktorech a letadlech). Ale to opravdu není určující a podstatné je jen jedno - bude to naše baby, chceme aby bylo zdravý a šťastný, jestli si budeme stavět železnice nebo domeček pro panenky není podstatný. A můj miláček má stejný názor.  Takže zjištění, že to malinký stvoření co mně kope do břicha je holčička se neslo jen ve stylu "novorozenecká soupravička co jsem si koupila je modrá, musíme sehnat jinou, stejně rozkošnou". A navíc teď můžeme začít vážněji uvažovat o jméně a začít ho používat :). To je něco na co se těším :).  Podle ultrazvuku se tedy naše maličká těší dobrému zdraví a podle hemžení v mém břiše také dobré náladě a život

Tak si říkám, že to těhotenství snáším vlastně celkem dobře. Až na jednu věc. Totiž že nespím. Nebo spíš spím, strašně se mi chce, věčně, ale přes den. A pak když v noci konečně můžu pořádně, ono to pořádně nejde. Bláznivý sny, neustálý převalování, horko a pak zas zima a v pět hodin ráno je člověk totálně vzhůru aby pak v sedm chtěl usnout ve stoje. Okamžiky hyperaktivity a elánu jsou ultra krátký a celodenní únava je super únavná. Tak jako dnes, naprosto vzhůru ve čtyři ráno, neschopna znovu usnout, a teď v sedm, když bych měla stávat, pocit, že bych mohla spát ještě několik hodin.... a chce se mi, tak moc...

Znáte ten pocit, kdy si přijdete nehorázně naivní a naprosto uboze doslova blbý? Tak já jo, protože věřit šéfům a mocnejm lidem je v dnešní době pěkná kravina... vezměme to od začátku. Hned po odmaturování jsem rok zkoušela vejšku, ale celkem brzy jsem zjistila, že pro člověka, který neuznává biflování studia zkrátka nejsou. A ani mi to nevadilo, protože z nějakýho legračního důvodu se s vysokoškolákama roztrhl pytel... Měli by vymyslet nějakou NADvejšku, protože dneska má nějakou zkratku před jménem skoro každej. Pamatuju si jak mi máma vyprávěla, že když ona maturovala, byla maturita NĚCO, něco, co vám pomohlo dostat lepší, a dobře placenou práci (i když uznávám, že doba socialismu s povinností pracovat a zaměstnávat tomu asi taky dost pomohla :D ) a bejt vysokoškolák vám prakticky otevřelo všechny dveře. A dneska? Většina lidí jich zná osobně aspon deset a to i mezi kolegy ve fabrice u linky a když přijdete se žádostí a životopisem na nějakej ouřad jakožto člověk s maturou, ani s

Taky to znáte? Člověk se těší na pořádný léto konečně a připadá mu to jako věčnost a pak to konečně přijde a vy si vzpomenete proč ho vlastně zas tak moc rády nemáte... Jestli jste bledule s mizernou pletí jako já tak přesně víte o čem je řeč. Najednou začnou vylejzat sluneční pihy, to by ještě nebylo tak strašný... Pak se začne zvýrazňovat pigmentová skvrna na tom nejtrapnejším možným místě - na nose.. tmavej flek co vypadá, že se neumíte pořádně umejt. A kolem nosu postupně taky... Horko rozšiřuje póry a podporuje mastění už tak mastný pokožky takže vypadáte věčně upoceně a teče vám make-up... Pokožka je citlivá na slunce takže stačí pár minut a jste červená jako ráček... Připadáte si upocená a zapařená... A když jste k tomu ještě těhotná, sotva se ploužíte a absolutně se vám nechce vubec nijak hejbat... A stejně to mám ráda... vždycky říkám že se radši budu pařit než mrznout... Slunce, teplo, vitamín D, mnohem lepší nálada a radost ze života a když jsme někde venku na procházce

   Nevím jestli můj miláček je jedinej nebo jste některá, mé dámy taky slyšela něco ve smyslu "když já bych si tě vzal ale kdyby to šlo bez svatby..."? :)    Svateb jsem se zúčastnila dosud celkem tří, z toho jedna byla druhou svatbou mojí mamky a dvě zbývající byly mé tetičky (s trochou štěstí snad u té druhé zůstane :) ).     Mamčinu svatbu si moc nevybavuju, bylo mi šest... ty druhé dvě už ano...    Kvůli první musela tetička docházet na jakési hodiny náboženství, protože ženich byl věřící a musel se ženit v kostele. Svatba se konala na sněhu a v kostele byla nehorázná kosa a obřad, ze kterého jsem slyšela dohromady prd, pač pan farář nevýrazně kuňkal, trval na můj vkus moc dlouho. Následovala ohromná hostina v ceně zánovního rodinného vozu, kde jídlo bylo sice vynikající, ale jinak mně, jakožto teenagera odmítajícího křepčit na "kuřátko" či co je to za příšernou skladbu a tomu podobné a neměla jsem se tam moc s kým bavit, nijak zvlášt nezaujala a poněvadž

Po pár měsících jsem zpět :)  V našem životě udála se momentálně velká změna, která bude mít vliv na celý jeho zbytek. Ke svému velkému překvapení zjistila jsem totiž začátkem dubna že příští rok už budeme naše hnízdečko obývat ve třech a nastoupila jsem horskou dráhu emocí.... "Páni fakt jsou dvě... jsou DVĚ!!" Vážně... všechny ženský prožívaj smíšený pocit paniky a neuvěřitelné radosti nad pohledem na těhotenský test? Jako by pověstné těhotenské hormony začaly fungovat přesně ve vteřině, kdy se na tom titěrném proužku plastu či čehosi objeví druhá růžová čárečka... A je to umocněné tím že to nečekáte a neplánujete a hned po "bude ze mně máma" vás napadne "co na to ten můj řekne?"  No ten můj zrovna celej den měl nějakou činnost, už si nepamatuju jakou, takže jsem od rána jako na trní čekala až se objeví doma a plánovala jak mu to řeknu. (Samozřejmě hned po tom co jsem si udělala pro jistotu další dva testy :D ) A protože mně zná dostatečně dob