Tatry krásné, tatry mé... (část 1. - Cestou na východ)
Hory přímo kouzelné.
S vámi jsem ku nebi blíž,
co zde, jinde nespatříš...
Tatry jsou mou srdeční záležitostí, společně se Spišským hradem. Jezdili jsme tam celkem často... Když jsme se na přelomu července a srpna 2005 do Tater po roce vypravili znovu, pamatovala jsem si je ještě zarostlé hustými lesy... to co tam však bylo, byla 60 kilometrů dlouhá a 10 široká spoušť naprosté zkázy.
Chtělo se mi brečet (no jo, jsem citlivá duše, s váma to třeba nehne ale to je fuk, MNĚ a spoustu místních to dohánělo k pláči... ) a pak jsme projeli Tatranskou Poliankou... směrem na Smokovce... a já si říkala, že takovej velikej oheň co tam kolem něj ty lidi pobihaj bych hlídat nechtěla...
No... oni ti lidi to jaksi nehlídali, oni se to snažili uhasit... a nepovedlo se... Z toho, co mi přišlo jako přehnanej táborák či pálení větví, se vyklubal největší požár za 50 let. Hořel polom po vichřici z minulého roku, hořel i kus lesa co ještě zůstal... My jeli do Belianských tater a dívali jsme se jak se za nimi čoudí... Výhled, jaký pak byl z Hrebienku byl ještě strašnější... černočerná hrůzná pláň všade kolem... A od té doby jsme tam nebyli...
I proto, když jsme se letos s mým milovaným letos rozhodli se na Slovensko podívat, byla jsem moc zvědavá co tam uvidím... Ale vezmu to hezky od začátku...
V šest hodin ráno se do Brna dostanete ani nevite jak :). Eště dobrý to je aj kus za Slavkovem... Ovšem ty klikatice u Buchlova to je něco :D. Pak profičíte Hrozenkov a najednou jste v Trenčině a mužete si to zas fičet po dálnici, ale doporučuju se tam na odpočívadle Zamarovce zastavit, pač tam máte moc pěkný výhled na hrad...
Jak si tam trůní na tom skalisku...
No a pak si to pěkně po dálnici trandite dal až do Žiliny, odkad kousek dalnice chybí, a najedete na ňu znova až v Ivachnovej u Liptovské Mary (to je tam, co je Bešeňová :D ) za Ružomberkem :). Tam je taky dobrý si dát pauzičku, odpočívadlo je tak asi v prostřed...
Jako správnej minerální pramen si to pramení kde se tomu zachce, všade jsou usedliny a je to náležitě cejtit :D
A taky je tam jakási... kaple? Kostelík? Nejsu si jistá, dveře byly zamčený, výklad žádnej nikde, a průvodci polskýho zájezdu co tam zrovna byl jsem prd rozuměla...
Byla by to dost dobrá fotka, kdyby tam nepřekáželo to divný, střelený, prdelatý stvoření s kamerou (jestli se mi to povede pěkně nastříhat, dodám časem i video :) )
Když pojedete po té silnici dál, do Podhradí, projedete akorát kolem hradeb Spišské kapituly. Jestli stejně jako já nemáte vubec šajna co je to vlastně kapitula, zde vysvětlení: Kapitula je jednoduše prostě banda kněží... kolem biskupa... řečeno někým kdo se v církvi vubec nevyzná :D.
No Spišská kapitula je takový mini městečko o 30 domech na jedné ulici, z toho 1 katedrála, biskupský palác, biskupský seminář, pobočka nějaké církevní vysoké... Všeci obyvatelé byli členové církve, probošt, biskup, kanovníci a sloužící. Dneska je to v Unescu...
Věřte nebo ne, todle je katedrála sv. Martina (a já si pod katedrálou vždycky představovala něco jako Svatovítskou...).
No ale do Spišského Podhradie se jezdí hlavně kvůli tomu, co je nad tím podhradím :D tedy hradu... nebo spíš HRADU.
Zřícenina Spišský hrad, má velká láska na cvoklym kopcu, je jedním z největších (přes 4 hektary) hradních komplexů na Slovensku a vlastně aj v (minimálně střední) Evropě. Vršek toho travertinovýho kopca byl osídlenej vlastně už v paleolitu, pak tam byli Keltové, no a samotný hrad, tedy první věž, tam postavili někdy ve 12. století (ovšem na jakési tektonické skulině či co, takže jim za chvilu žuchla a mohli stavět znova :D ). Posledními majiteli byli Czákyovci, kteří ale na začátku 18. století naznali, že bydlet na hradě už není šik a je to nepohodlný, a přestěhovali se. Pak už tam byli jen vojáci a po nich oheň... a už jen postupně stárnul do podoby, jak je dnes...
Tahle fotka se mi z nějakýho důvodu moc líbí...
Pár trvalých obyvatel ale hrad přecejen ještě má :)
Mimochodem hrad patřil jednu dobu stejně jako Trenčín, Orava, Bytča, Lietava, Zvolen a spousta dalších panství Turzovcům - jméno, které můžete znát z příběhů a filmu o Alžbětě Báthory. Zatímco Bathorička vlastnila malem že pulku Uherska, Juraj VII. Turzo vlastnil tu druhou pulku...
Hradní kuchyně.
Římské mince, nalezené v jeskyni pod hradem
Dělo v hradní expozici
Původní podoba hradu.
Mučírna :D
Muhahaha!!! :D :D
Pohled z věže na dolní nádvoří.
Nu a pohledem na hrad z Dreveníku první část slovenského cestování končí, další přijde brzy :)
S vámi jsem ku nebi blíž,
co zde, jinde nespatříš...
Tatry jsou mou srdeční záležitostí, společně se Spišským hradem. Jezdili jsme tam celkem často... Když jsme se na přelomu července a srpna 2005 do Tater po roce vypravili znovu, pamatovala jsem si je ještě zarostlé hustými lesy... to co tam však bylo, byla 60 kilometrů dlouhá a 10 široká spoušť naprosté zkázy.
Chtělo se mi brečet (no jo, jsem citlivá duše, s váma to třeba nehne ale to je fuk, MNĚ a spoustu místních to dohánělo k pláči... ) a pak jsme projeli Tatranskou Poliankou... směrem na Smokovce... a já si říkala, že takovej velikej oheň co tam kolem něj ty lidi pobihaj bych hlídat nechtěla...
No... oni ti lidi to jaksi nehlídali, oni se to snažili uhasit... a nepovedlo se... Z toho, co mi přišlo jako přehnanej táborák či pálení větví, se vyklubal největší požár za 50 let. Hořel polom po vichřici z minulého roku, hořel i kus lesa co ještě zůstal... My jeli do Belianských tater a dívali jsme se jak se za nimi čoudí... Výhled, jaký pak byl z Hrebienku byl ještě strašnější... černočerná hrůzná pláň všade kolem... A od té doby jsme tam nebyli...
I proto, když jsme se letos s mým milovaným letos rozhodli se na Slovensko podívat, byla jsem moc zvědavá co tam uvidím... Ale vezmu to hezky od začátku...
V šest hodin ráno se do Brna dostanete ani nevite jak :). Eště dobrý to je aj kus za Slavkovem... Ovšem ty klikatice u Buchlova to je něco :D. Pak profičíte Hrozenkov a najednou jste v Trenčině a mužete si to zas fičet po dálnici, ale doporučuju se tam na odpočívadle Zamarovce zastavit, pač tam máte moc pěkný výhled na hrad...
Jak si tam trůní na tom skalisku...
No a pak si to pěkně po dálnici trandite dal až do Žiliny, odkad kousek dalnice chybí, a najedete na ňu znova až v Ivachnovej u Liptovské Mary (to je tam, co je Bešeňová :D ) za Ružomberkem :). Tam je taky dobrý si dát pauzičku, odpočívadlo je tak asi v prostřed...
Ono to možná nevypadá, ale ten plácek vody je největší nádrž na Slovensku, na Váhu, místy přes 40 metrů hluboká...
No a od Mary zas ještě dál na východ... po dálnici pěkně kolem Popradu... a kus za ním zas končí :). Takže zbytek cesty pěkně po staru... Levoča, pár menších obcí a pak už odbočka na Spišské Podhradie, milé to rodiště mého dědečka... A první na co natrefíte, vlastně hned jak odbočíte (takže odbočujte pomalu :D ) je prameň...
Jako správnej minerální pramen si to pramení kde se tomu zachce, všade jsou usedliny a je to náležitě cejtit :D
A taky je tam jakási... kaple? Kostelík? Nejsu si jistá, dveře byly zamčený, výklad žádnej nikde, a průvodci polskýho zájezdu co tam zrovna byl jsem prd rozuměla...
Byla by to dost dobrá fotka, kdyby tam nepřekáželo to divný, střelený, prdelatý stvoření s kamerou (jestli se mi to povede pěkně nastříhat, dodám časem i video :) )
Když pojedete po té silnici dál, do Podhradí, projedete akorát kolem hradeb Spišské kapituly. Jestli stejně jako já nemáte vubec šajna co je to vlastně kapitula, zde vysvětlení: Kapitula je jednoduše prostě banda kněží... kolem biskupa... řečeno někým kdo se v církvi vubec nevyzná :D.
No Spišská kapitula je takový mini městečko o 30 domech na jedné ulici, z toho 1 katedrála, biskupský palác, biskupský seminář, pobočka nějaké církevní vysoké... Všeci obyvatelé byli členové církve, probošt, biskup, kanovníci a sloužící. Dneska je to v Unescu...
Věřte nebo ne, todle je katedrála sv. Martina (a já si pod katedrálou vždycky představovala něco jako Svatovítskou...).
No ale do Spišského Podhradie se jezdí hlavně kvůli tomu, co je nad tím podhradím :D tedy hradu... nebo spíš HRADU.
Zřícenina Spišský hrad, má velká láska na cvoklym kopcu, je jedním z největších (přes 4 hektary) hradních komplexů na Slovensku a vlastně aj v (minimálně střední) Evropě. Vršek toho travertinovýho kopca byl osídlenej vlastně už v paleolitu, pak tam byli Keltové, no a samotný hrad, tedy první věž, tam postavili někdy ve 12. století (ovšem na jakési tektonické skulině či co, takže jim za chvilu žuchla a mohli stavět znova :D ). Posledními majiteli byli Czákyovci, kteří ale na začátku 18. století naznali, že bydlet na hradě už není šik a je to nepohodlný, a přestěhovali se. Pak už tam byli jen vojáci a po nich oheň... a už jen postupně stárnul do podoby, jak je dnes...
Tahle fotka se mi z nějakýho důvodu moc líbí...
Pár trvalých obyvatel ale hrad přecejen ještě má :)
Mimochodem hrad patřil jednu dobu stejně jako Trenčín, Orava, Bytča, Lietava, Zvolen a spousta dalších panství Turzovcům - jméno, které můžete znát z příběhů a filmu o Alžbětě Báthory. Zatímco Bathorička vlastnila malem že pulku Uherska, Juraj VII. Turzo vlastnil tu druhou pulku...
Hradní kuchyně.
Římské mince, nalezené v jeskyni pod hradem
Dělo v hradní expozici
Původní podoba hradu.
Mučírna :D
Muhahaha!!! :D :D
Pohled z věže na dolní nádvoří.
Nu a pohledem na hrad z Dreveníku první část slovenského cestování končí, další přijde brzy :)
Komentáře
Okomentovat