Napříč historií - osvobození 1945
A že to tehdá neměli lehký... nikdo... ono v tu dobu už bylo téměř jaksi jedno jestli šlo o Němce či spojence... podle všeho toho měli už všeci plný zuby... To jen ti opravdoví fanatici chceli furt ještě bojovat... Jen si tak říkám, kde bychom dneska byli kdyby nás tehdy osvobodili Američané a ne Chrabrá rudá armáda...
jenže kdyby chyby... a tak si mužem jen připomínat jaký to tehdy bylo a doufat, že si z toho vezme ponaučení dostatek lidí a žádná další válka nebude... ačkoli... mnoho hlav je teď bolavých a se starostmi otočených k východu, kde bují islám, z principu stejně mírumilovný jako křesťanství, ale stejně jako křesťanství či nacionalismus zničený přehnaným fanatismem...
Prozatím si ale díky nadšencům historie i dnes můžem připomenout, jak to mohlo v pětačtyřicátém vypadat, když hrstka němců bránila malinký post proti američanům, tak jako se odehrálo 15. na třebíčské Borovině.
Nejdřív jsme koukali, jak to vypadalo, když v Afghanistánu přepadli malý průskumný oddíl..
A když byli teroristi zneškodněni a raněný voják přesunut do bezpečí, obsadili svou Waffenfabrik vojáci Wehrmachtu...
a to včetně arzenálu, který rozhodně neváhali použít na kolem letící průzkumný letoun spojenců...
v elegantní žluté :)
Letadlo se jim samosebou podařilo sestřelit
a dva piloty zajmout
Ovšem to až potom co nedaleko vytrousili pár šikovných vojáčků.
Kterým se představa fabriky v područí Němců moc nezamlouvala a tak si je sehnali pěkně na kobereček aby jim vyhubovali.
Němci to ovšem jak známo neradi vzdávaji a tak se vydali kamarády podpořit s poněkud silnějším kalibrem.
A tak museli na kobereček pro změnu Američani.
Ovšem protože tu mluvíme o jednotce SS, která není proslulá zrovna svou laskavostí, jedná se o kobereček poněkud mokrý, lepkavý a rudý.
Tahle varianta se ovšem nezamlouvala veliteli jednotky Wehrmachtu a tak... zřejmě dle tehdejších zvyklostí SS se dostavil na stejný kobereček i nebohý velitel a ti co ho chtěli chránit.
Ovšem ani Američané nejsou proslulí právě tím, že by ostatním dali po prvním nezdaru pokoj, a tak se zkrátka museli pokusit situaci trochu obrátit...
Ovšem marně... to co mají kluci v rukách pro vás můžou bejt flusátka, ale to je Panther co stojí u té fabriky hoši...
... no a na ten se musí s pořádným kalibrem
a pokud možno s co nejefektivnějším entrée... k čemu jinýmu je pár stromků že ano...
Dále je nutná troška kouře ze všech těch výbuchů...
... poněkud zhoršená viditelnost...
A pak už máme klídek. Postřílet fanatiky co se nechcou vzdát, vynadat těm co se vzdát chcou, spočítat, zkontrolovat kamarády a zlobivý kluky strčit někam k vychladnutí.
A tím to končí, tak zas někdy někde, ale na Borovině už ne, pač z Waffenfabrik bude dům dětí a ač těm by se asi líbilo sbírat vystřílený patrony častějc, město by za ustavičný opravy oken asi nepoděkovalo.
jenže kdyby chyby... a tak si mužem jen připomínat jaký to tehdy bylo a doufat, že si z toho vezme ponaučení dostatek lidí a žádná další válka nebude... ačkoli... mnoho hlav je teď bolavých a se starostmi otočených k východu, kde bují islám, z principu stejně mírumilovný jako křesťanství, ale stejně jako křesťanství či nacionalismus zničený přehnaným fanatismem...
Prozatím si ale díky nadšencům historie i dnes můžem připomenout, jak to mohlo v pětačtyřicátém vypadat, když hrstka němců bránila malinký post proti američanům, tak jako se odehrálo 15. na třebíčské Borovině.
Nejdřív jsme koukali, jak to vypadalo, když v Afghanistánu přepadli malý průskumný oddíl..
A když byli teroristi zneškodněni a raněný voják přesunut do bezpečí, obsadili svou Waffenfabrik vojáci Wehrmachtu...
a to včetně arzenálu, který rozhodně neváhali použít na kolem letící průzkumný letoun spojenců...
v elegantní žluté :)
Letadlo se jim samosebou podařilo sestřelit
a dva piloty zajmout
Ovšem to až potom co nedaleko vytrousili pár šikovných vojáčků.
Kterým se představa fabriky v područí Němců moc nezamlouvala a tak si je sehnali pěkně na kobereček aby jim vyhubovali.
Němci to ovšem jak známo neradi vzdávaji a tak se vydali kamarády podpořit s poněkud silnějším kalibrem.
A tak museli na kobereček pro změnu Američani.
Ovšem protože tu mluvíme o jednotce SS, která není proslulá zrovna svou laskavostí, jedná se o kobereček poněkud mokrý, lepkavý a rudý.
Tahle varianta se ovšem nezamlouvala veliteli jednotky Wehrmachtu a tak... zřejmě dle tehdejších zvyklostí SS se dostavil na stejný kobereček i nebohý velitel a ti co ho chtěli chránit.
Ovšem ani Američané nejsou proslulí právě tím, že by ostatním dali po prvním nezdaru pokoj, a tak se zkrátka museli pokusit situaci trochu obrátit...
Ovšem marně... to co mají kluci v rukách pro vás můžou bejt flusátka, ale to je Panther co stojí u té fabriky hoši...
... no a na ten se musí s pořádným kalibrem
a pokud možno s co nejefektivnějším entrée... k čemu jinýmu je pár stromků že ano...
Dále je nutná troška kouře ze všech těch výbuchů...
... poněkud zhoršená viditelnost...
A pak už máme klídek. Postřílet fanatiky co se nechcou vzdát, vynadat těm co se vzdát chcou, spočítat, zkontrolovat kamarády a zlobivý kluky strčit někam k vychladnutí.
A tím to končí, tak zas někdy někde, ale na Borovině už ne, pač z Waffenfabrik bude dům dětí a ač těm by se asi líbilo sbírat vystřílený patrony častějc, město by za ustavičný opravy oken asi nepoděkovalo.
Komentáře
Okomentovat