Napříč historií
Miluju historii, kdo ne... A tak se stalo, že jsem si našla človíčka co ji má snad ještě radši :) Ovšem zatímco historické sbírky mého miláčka jsou obsaženy spíše artefakty finančními (spousty, spousty krásných starých penízků), válečnými (další spousty nábojnic, kulí, frček, vojenských knoflíčků a pár medailí) a náboženskými (lidé hrozně často ztráceli přívěšky s různými svatými :D ), moje nedávno založená skromná hromádka je obsažena věcmi zcela obyčejnými, ovšem dokazujícími každodení jednoduchost lidského života.
A bylo to tak... vědoma si přítelovy lásky k hledání pokladů a sama jako nadšenkyně, půjčila jsem si od ochotného nevlastního tatíčka klíče od domu, v němž vyrůstal jeho otec, a jež dnes již bohužel stojí opuštěn ladem a miláčka přesvědčila že nebude litovat. Po prvotních rozpacích myslím, že skutečně nelitoval :)
A tak během pár návštěv starého obydlí se sbírka mého milovaného k našemu vzájemnému (obrovskému) nadšení rozšířila o několik mincí a to dokonce stříbrňáků, stařičký zapalovač, vojenskou známku, dvě medaile (z čehož první jsem našla já a jsem na to patřičně hrdá :D ) několik křížků (zbytky růžence se bohužel již rozpadly) a několik svátostek.
Ukázalo se totiž že dědečkův... dědeček? :D byl na frontě a zdá se že si vedl dobře :) Takže jsme mohli být nadšeni z několika málo nálezů, dokazujících předkovu vojenskou minulost a to včetně deníku, kam si sice poskrovnu přesto však jasně zapisoval, kde že to vojnu trávil.
K mé vlastní radosti však staré obydlí nevydalo jen válečné poklady, nýbrž také něco málo k historii rodiny a ukázce života tenkrát... A tak jsem si i já ke znásobení své radosti donesla vlastní skromnou hromádku, čítající pro někoho zcela nezajímavou ošklivou špinavou věc, která však ve mně samotné, jakožto milovnici historického či neobvyklého oblékání, vyvolala při nálezu stejné nadšení a hrdost jako ona úchvatná medaile... totiž... původní... snad 100 let starý... a kupodivu v podstatě celý... krajkový... korzet! :D
Zcela chápu, že mé obrovské nadšení zřejmě nebylo zcela sdíleno ani chápáno mým doprovodem dvou mladých mužů :D (vzali jsme sebou brášku), avšak pro mne se jedná o objev hodný muzea stejně dobře, jako vše výše).
Obyčejné a nezajímavé :) já vím... a ve stejném duchu táhne se i zbytek mé skromé hromádky, v níž věrna heslu že pero je větší zbraní než meč (nebo jak se to říká) je obsaženo i staré redisko :)
K mému neustálému údivu a zvědavosti má hromádečka čítá také několikero fotografií, o nichž nejsem schopna zjistit, zda se jedná o členy rodiny, nebo úplně cizí lidi...
A jak vidno, vyskytuje se zde i jakási graficky zajímavá část kartičky a několik starých známek a rakousko-uherských kolků... ukradených z rozpadajících se, myškami sežraných listin k nemovitosti...
A tak se chystáme na další návštěvu, zvědavi jaké poklady najdeme tentokrát :)
A bylo to tak... vědoma si přítelovy lásky k hledání pokladů a sama jako nadšenkyně, půjčila jsem si od ochotného nevlastního tatíčka klíče od domu, v němž vyrůstal jeho otec, a jež dnes již bohužel stojí opuštěn ladem a miláčka přesvědčila že nebude litovat. Po prvotních rozpacích myslím, že skutečně nelitoval :)
A tak během pár návštěv starého obydlí se sbírka mého milovaného k našemu vzájemnému (obrovskému) nadšení rozšířila o několik mincí a to dokonce stříbrňáků, stařičký zapalovač, vojenskou známku, dvě medaile (z čehož první jsem našla já a jsem na to patřičně hrdá :D ) několik křížků (zbytky růžence se bohužel již rozpadly) a několik svátostek.
Ukázalo se totiž že dědečkův... dědeček? :D byl na frontě a zdá se že si vedl dobře :) Takže jsme mohli být nadšeni z několika málo nálezů, dokazujících předkovu vojenskou minulost a to včetně deníku, kam si sice poskrovnu přesto však jasně zapisoval, kde že to vojnu trávil.
K mé vlastní radosti však staré obydlí nevydalo jen válečné poklady, nýbrž také něco málo k historii rodiny a ukázce života tenkrát... A tak jsem si i já ke znásobení své radosti donesla vlastní skromnou hromádku, čítající pro někoho zcela nezajímavou ošklivou špinavou věc, která však ve mně samotné, jakožto milovnici historického či neobvyklého oblékání, vyvolala při nálezu stejné nadšení a hrdost jako ona úchvatná medaile... totiž... původní... snad 100 let starý... a kupodivu v podstatě celý... krajkový... korzet! :D
Zcela chápu, že mé obrovské nadšení zřejmě nebylo zcela sdíleno ani chápáno mým doprovodem dvou mladých mužů :D (vzali jsme sebou brášku), avšak pro mne se jedná o objev hodný muzea stejně dobře, jako vše výše).
Obyčejné a nezajímavé :) já vím... a ve stejném duchu táhne se i zbytek mé skromé hromádky, v níž věrna heslu že pero je větší zbraní než meč (nebo jak se to říká) je obsaženo i staré redisko :)
K mému neustálému údivu a zvědavosti má hromádečka čítá také několikero fotografií, o nichž nejsem schopna zjistit, zda se jedná o členy rodiny, nebo úplně cizí lidi...
A jak vidno, vyskytuje se zde i jakási graficky zajímavá část kartičky a několik starých známek a rakousko-uherských kolků... ukradených z rozpadajících se, myškami sežraných listin k nemovitosti...
A tak se chystáme na další návštěvu, zvědavi jaké poklady najdeme tentokrát :)
Komentáře
Okomentovat