L'Enchanted world

Dlaně měla položené na jeho prsou. Připadala si tak maličká - dosahovala mu sotva po ramena. Pevně ji držel v náručí. Cítila se tak dokonale bezpečná v jeho silných rukách, jako by se pro ni mohl postavit celému světu. Zaklonila hlavu, aby se mu mohla podívat do očí. Těch nádherných hlubokých očí. Jejich výraz mluvil za vše, pro něj byla nádherná, chtěl ji, hned a na věky. Pomalu sklonil hlavu, a dlouze, něžně ale naléhavě ji políbil. Podlomila se jí kolena, jako by celý svět najednou zmizel. Od rtů postupovala jeho ústa polibky lehounkými jako motýlí dotek podél brady až k uchu a pak po krční tepně až do prohlubně pod krkem. Líbajíc její šíji, něžně ji položil na postel a jeho ruce začaly bloumat po jejím těle. S každým dotekem byla víc a víc rozpálená. Svými ústy se postupně posouval níž, cestičkou mezi ňadry a vzhůru k růžovým vrcholkům a pak znovu dolů, a ještě níž. Hladil její měkce zaoblené bříško, laskal stehna. Políbil jamku pod koleny, cítila jeho lehké horké polibky stále ohn

Mlžný den jak průvodce snění jak jiný svět až do rozednění ještě je den, či snad už noc sotva vás vidím, tak dobrou noc a nechte si snít ten mlžný sen že právě probíhá slunečný den léto ach léto, mnoho tě není mrazík nás vítá zas po rozednění a všude Santa, kdopak ho zná? Ježíšek chodíval vždycky sem k nám

Dnes a denně (a přijde mi že čímdál častěji) sleduju, hlavně na facebooku, bitvu mezi feminismem a šovinismem.... :D Řeči jako "ženská patří do kuchyně", "ženská se má hlavně starat o domácnost a rodinu a kariéru nechat na chlapovi", "když doma není hygienicky uklizeno, je to ostuda ženské" No... drazí pánové s takovými názory... dovolte, abych vám něco osvětlila: minulým stoletím odzvonilo, nejsou už ani šedesátá léta amerických paniček... Nenechte se mýlit, na světě je spousta ženských, kterým by se úděl Stepfordské paničky náramně líbil. Celý den trávit doma, kde je největší starostí zažraná šmouha na podlaze. Jenže si to přiznejte - nemůžete (jako VY, pánové) si to dovolit. To není jen váš sen, je to i jejich sen. Ráno vstát, uklidit celý byt, vyprat, vysmejčit, připravit manžílkovi baštu... a vypadat k světu aby byla zábava taky v posteli a pán neutekl za hezčí. Jenže to pánové doma mít nebudete, dokud nebudete z práce nosit dvakrát, třikrát, někteř

No jo, zima, knížky se čtou snadno :D První dvě zajímavosti, které mně při pohledu na teď už dočtenou knihu napadnou jsou název a forma. Název Rybí krev totiž vůbec nemá nic společného s čímkoli v ději, zkrátka nevím proč se to jmenuje zrovna tak... A forma je zajímavá v tom, že autorem je Jiří Hájíček, tedy chlap. A děj knihy vypráví ženská postava ich formou. K tomu ději jen krátce protože se pokaždé bojím, abych nevyzradila důležité zápletky. S vypravěčkou Hanou se seznamujeme ve vlaku do Českých Budějovic, kam se po letech v cizině vrací navštívit svého otce. Hana nám postupně rozkrývá svůj životní příběh, který nabírá obrátky v okamžiku, kdy se rozhodně o vystěhování a zbourání několika vesnic, které mají ustoupit vybudování chladící nádrže a ochrannému pásmu plánované jaderné elektrárny Temelín. Sledujeme osudy rodin, které jsou donuceny se z gruntu vystěhovat do šedivých panelákových sídlišť. Prožíváme beznaděj těch, kteří se snaží svoje domovy zachránit. A hlavně sledujeme

Povídal mi prodavač ve zverimexu, že se nic moc nestává, ale že mám na ptáčky 6 týdnů záruku... Nějak si nevzpomínám jak je to přesně dlouho co jsme je kupovali, ale vypadají že se jim daří dobře... moc dobře :) Jsou to malí milí roztomilí čiperové :D Zatímco nám rybyčky ze záhadných... no až tak záhadný důvody to asi nebudou :D (kdo by to byl řek, že anténovci mají až takovej apetit... no jo... spousta akvaristů... :D :D ) důvodů mizely, ptáčkům se daří dobře... až nato že Cloe je asi fakt Clement :D :D. Ovšem rady ohledně podávání ovoce moc nefungujou, protože jakýkoli kousek ovoce v mystičce pěkně obejdou a vyzobou místo toho zrní :/. A stejně jsem zatím dopadla i s koupenou vaječnou směsí tak nevím... Ovšem musim řict, že sledovat je je fakt sranda :D. Mají v kleci malou... "budku" :D a dostali klásek prosa... a není větší zábavy než sledovat, jak se společnými silami snaží klas dostat do budky aby si víc vystlali hnízdečko. Od prvního vysledování téhle snahy jim klas

A jsme tu zase... ve vodách beznadějné romantiky. Pokud jste zamilovaní, vezme vás tenhle kousek za srdce. Protože právě když jsme zamilovaní, bojíme se nejvíc... toho s čím nemůžeme nic nadělat... A tak jako spousta jiných lidí... skutečně doufám, že nebe existuje... Lucy je 28 a zítra se bude vdávat... a nebo možná ne... Co uděláte, když vám osud skříží cestu a vy místo vysněné šťastné budoucnosti stojíte před branami nebes?  Půjdete dál a počkáte až váš milovaný dožije svůj život a shledá se s vámi na věčnosti?  Ač mrtvá, Lucy se za žádných okolností nehodlá vzdát své velké lásky a svému Danovi hodlá být navěky nablízku. A vy jí budete fandit... Protože ta představa je krásná a tak plná naděje... že i po smrti stále zůstaneme s tím, koho milujeme... Tahle knížka mně do svého děje vtáhla nejvíc hlavně proto, že i já, tak jako hlavní hrdinka, mám svého milovaného, svou spřízněnou duši. Člověka o kterého nechcete přijít... A myslím, že postavena před takovou volbu, jednala bych ste

Asi jsem vážně cíťa protože během dvou dnů mně stihly rozbrečet dvě knihy...  Tou první je autobiografická kniha Za zlatými mřížemi kterou jsem dočetla včera kolem půlnoci. Autorka Choga Regina Egbeme popisuje život v nigerijské církvi černého Ježíše Krista způsobem, který vyvolává otázky, šokuje a překvapuje. Jako křesťan hádám odsoudíte principy církve už jen proto, že Krista považuje za černocha a hlava Rodiny má celý harém manželek... Jako ateista nemůžete přehlédnout právě ten harém, na který jsme zvyklí spíše z oblastí islámu. Jako žena jednoduše musíte pocítit obrovskou vlnu dosud nepoznaného feminismu (ač se za feministku nepokládáte) a vzdoru. Jako člověk pocítíte hrůzu nad osudem jiných. A poněvadž já jsem ženská, vezmu to z tohodle pohledu :D Život v harému, kde ženské žijou pohromadě a svého muže vidí v podstatě jen na přidělený čas (a ten čas má jeden jediný účel) - to mi přijde samo o sobě jako děsná představa. Jakožto neskonalý romantik chci mít svého muže pro s

Včera nám přibyly nové přírůstky a tak mně napadlo, že bych mohla zdokumentovat kompletní osazenstvo našeho skromného příbytku :). Tááákže.... Krom tradičního obyvatelstva bytů ve formě (1.) mrňavého pavoučka, kterému je povolen nájem jen díky tomu že postupné vyhlazování (2.) otravných mušek mu jde lépe než mně (btw. nevím a nechápu na čem tu přežívají, nemá někdo radu jak se jich zbavit?) tu máme také zcela úmyslně žádané osazenstvo dvou akvárií: Ten malý stříbrný fousatý flek vlevo dole je můj oblíbený, prakticky nevyfotografovatelný, anténovec... A nenechte se mýlit, ryb je tam mnohem víc... jen se jim nejak podařilo se naráz schovat... asi se stydí před foťákem... Takže je dost těžký je vycvaknout aniž by se rozmázly...  Tyhle mrňata mam taky moc ráda, jsou roztomilý jak si to rejdí po dně :) Akvárko číslo dvě :) Má pouhé dva obyvatele - mřenku nádhernou na obrázku... a kvalitně schovanej je Kraken... :D No a k těm novým pří

Z okna pohlédni co vidíš? Déšť. Co přírodu zahalí jemnou hmlou A studí. Jak jemňoulince mrholí coby tisíce jehliček. Brzy, už brzy místo kapiček sníh to mráz vykouzlí z drobtů vody bílou nádheru nejnadanější umělec ale ještě ne, ještě je brzy teď prší a s vodou co dostat se umí všude i chlad vstupuje pomalu do srdcí a únava do ztuhlých kloubů jen spát... a poslouchat melodii na střešním okně...

Práci máme každej nějakou, někdo do halt dělat musí. To co dělám já, souvisí s tím, co ostatní vyhazují... a dennodenně mně udivuje CO vyhazují.... Někteří lidé vozí věci pěkně zabalené, ač s úmyslem je vyhodit. A když nejsou rozbité obvykle po tom hned někdo skočí...A tak některé z těch věcí nekončí ve výsledku na skládce, ale u mně a u spousty jiných lidí co se tu pohybují... občas jde "odpad" z auta do auta. Co jeden chce vyhodit, jiný považuje za užitečné. A ne... ani trochu se nestydím, že si domů vozím věci co jiní vyhodí... naopak... styděla bych se na místě člověka, co mi sem přivezl originály obrazů a některé velmi pěkné... možná nejsou cenné, ale někdo si s nimi dal tu práci, napínal plátno, nanášel barvu, usazoval rám... Mám ráda umění a hodit ho na skládku mi přijde s prominutím jako hulvátství... A tak máme doma pár krajinek, čtvero ročních období a čtyři části dne od Muchy (já miluju art nouveau! :D ), sadu skleněných svícnů Bohemia, vázy a džbánky... Jedn

Než začnu s hodnocením této knihy, dovolte mi malé zamyšlení.  Narodila jsem se krátce před revolucí. Tedy ještě za minulého režimu ale nepamatuju si z něj nic. Jediné co vím, je to, co jsem pochytila z řečí lidí kolem sebe a to co do nás mladých ládují v televizi... takže nic moc... V dnešní době, speciálně před volbami, se objevují dost protichůdné názory. Jedni upozorňují na špatnost totalitního režimu, jiní říkají, že se to přehání a nebylo to zas tak hrozné. Nemohu mluvit z vlastní zkušenosti, takže jsem si udělala obrázek jednoduchý: nelze v žádném případě popřít fakta - za totality byla práce povinná a nezaměstnanost málem žádná, k doktorovi jste přišli a ošetřeni byli, mladí dostávali výhodné půjčky na bydlení a co se mých rodičů týče, dostali rovnou byt přidělený (a když jsem se narodila, dostali větší).... celkově to nezní zas tak špatně... Jenže jsou fakta taky taková, že lidi skutečně mizeli, byli zavíráni, sledováni, udáváni a mnozí žili ve strachu... A Stalin měl na

Po veleúspěchu s Harry Potterem se spisovatelská mamina s příjmama většíma než anglická královna (což angličani píšou skoro u každýho člověka, začíná mi být chudý anglický královny líto...) toho psaní nejak chytla... Prázdné místo... jestli jste to četli, víte svý, jestli jste to nečetli, nečekejte odpočinkovou četbu. Tahle věc je jak její mozkomoři, vytáhne z vás všecku naději a dobrej pocit... a nechá jen slzy na krajíčku, depresivní náladu a marnost. Čímž ovšem neříkám, že si to přečíst nemáte, naopak, jen do toho, ale pokud jste slabší povahy tak si připravte kapesníky... Každopádně o té knize mluvit nebudu, protože takhle to stačí a přesnej obrázek si musíte udělat už sami. Mluvit chci o něčem jiném a totiž.... BUDE FILM! Nikoli o prázdném místě, nýbrž další kouzelný, čarovný film, tentokrát na motivy knihy Fantastická zvířata a kde je najít - tedy Harryho učebnice z prvního dílu. Scénář k filmu prý píše J.K.R. osobně protože není ochotná to svěřit nikomu jinému (ehm...) a bud

Je to krásný...  Je to roztomilý...  Je to úchvatný... A já to chci! :D Takže si to vyrobim.... ovšem... co se týče pěstování kytiček, vím zatím vcelku kulový a hlavně a rozhodně nemam ani nejmenšího šajna co je to za kvítka co tam maj použitý... po zdlouhavém výzkumu jsem přišla na pár kytiček co chci použít, problém bude je sehnat... Co je ale to čaprčí na prvním obrázku nahoře a na tom samým to s velkejma lupenama? :( A co jsou všecky kvítka na druhym obrazku včetně toho "stromku"? :( Kdybyste měli náladu poradit.... :)

Podzim. Barvu mlhy příroda obléká a k spánku se chystá život. A vítr. Vše stříbrem oplétá to pavouků vzácné je dílo. Nebe jak mléko a stromy hnědnou, chlad prolézá do spár. Slunce pocítit, už jenom jednou, to teplo... srdce...

Pač už nebylo dlouho nic o nejakem pěknem mistě :D Taaaakže... lidičky jestli mate dětičky, špicujte.... vokadla! :D Pač tedka vam povim novinky z Jihlavskej ZOO! YAY!! Já nevím jak vy, ale já mám ten plac fakt ráda :) Už jen pro to, proč jsou na sebe tak hrdý... totiž žádný mříže... Ale pěkně popořádku. Já si ještě pamatuju hlavní vchod tam, co je dneska zapomenutá budlinka a skoro nikdo tudma nechodí... to už je pěknejch pár let zpátky, dneska je hlavní vchod tam, co bejval prostor fabriky (bye bye modeto...). Z poměrně mrňavýho parkoviště za závorou tak dneska dorazíte k vyšperkovanýmu hlavnímu vchodu z dřevěnejch trámů se slaměnou střechou... No a pak se rozlučtě s tím, že se vaši caparti budou chovat způsobně. Pač první co zmerčí je ohrádka se surikatama... a jak kouknou vedle, tam už jsou poníci a je vystaráno :D mrňata vám začnou lítat od ohrádky k ohrádce a budete rádi, když budete vědět kde vlastně jsou :D. Od poníků se vcelku jednoduše dostanete rovnou do novýho - Afr

Pes ve městě... a oním psem je anglická buldočka Fiona. Pokud vám nepřijde úsměvné už to jméno, tak její trampoty rozhodně. Spisovatelka Veronika Hájková s klidnou odevzdaností líčí Fioniny patálie, ze kterých by kde komu vstávaly hrůzou vlasy na krku. A přesto, když to čtete, musíte se smát... prostě musíte :D Tomu jaké trable vlastně trápí české ženy na prahu padesátky. Jakého má hlavní hrdinka manžela, který je možná něžný, milující a chápavý, ale taky rozmazlený jedináček co by potřeboval stáhnout hlavu z oblak. Jakého má syna, oplývajícího tradiční předčasnou dospělostí, kterou trpí děti jejichž rodiče by klidně mohli být už prarodiči. A hlavně jakého má psa, totálně se vymykajícího stereotypu svého plemene. Tudle růžovou knížečku nedávejte milé dámy přečíst svým drahým protějškům, protože kdyby se tam mezi pánskými protagonisty našli a zjistili co si o tom vlastně ženské myslí, mohli by se urazit (známe své muže že ano :D ).  Je to pohodová, odpočinková četba maximálně na d

Jednou, dvakrát do roka se člověk dostane do divadla... občas nemá ani tušení na co to vlastně jde... Jakub a jeho pán je kousek, který právě hrají v pražském Divadle bez zábradlí. Má být poctou Diderotovi a napsal to Kundera. A je to úžasný :D Karel Heřmánek a Jiří Bartoška v hlavních rolích jsou naprosto úžasní, zábavní a zároveň vážní. Budete se smát, abyste vzápětí zjistili, že byste vlastně měli brečet... Jsou lidi, co si myslí, že když herci na jevišti musí improvizovat protože zapoměli text, je to známka nepřipravenosti. Já mám ovšem takové chvíle zcela nejradši, protože ukazují, jak skvělí jsou to herci. Tahle hra je o cestě... o tom kam a proč jdeme a co nás tam vede. A je o lásce... a zradě... o přátelství... Postavy se střídají ve vyprávění svých životních příběhů, které jsou tak rozdílné a přece stejné... Jestli se chcete jít podívat, doporučuji... ale neberte sebou děti pokud jim nechcete vysvětlovat význam sprostých slov a "proč ten pán dělá na tu paní takový d

Tyhle ručně malované dekorační sádrové odlitky byly jednu dobu dost populární a vlastně stále ještě jsou... protože jsou krásné :). Zkusila jsem to po svém... Zlatá Se škraboškou Královna noci     Další čtyři krásky jsou na cestě :)

Tak jsme se dneska vydali mamce popřát k narozkám... A tak mezi řečí mi mamča povidá, že máme obě stejnou auru a že ta aura nám dává do vínku jasnozřivost.... Hmmmmm... Občas má tušení každý. Občas se splní... Zrovna dneska dopoledne jsem si řikala, že bych se měla zeptat jak se daří dědovi co leží v nemocnici a v tu ranu mi blesklo hlavou jediné... už nijak... A jak se tak bavíme a čekáme na oběd, zazvoní taťuldovi telefon... z nemocnice...

Znáte ten pocit děvčata? Hlavně ráno... Kouknete do zrcadla a začne každodenní kolotoč... Umýt, pořádně vyčistit obličej, hydratační krém, krém proti vráskám, krém proti akné, SPF krém, podkladová báze, make-up... do toho přítel nebo manžel stojí před dveřma, podupává nohou a kouká na hodinky... a pak na sebe venku kouknetě někde v zrcadle výholy a zjistíte, že make-up není tak dobře rozetřenej jak se zdálo a dělá fleky, pudr vůbec není nevyditelnej, a všecko to začíná stýkat... Mimoto jak máte vědět kterej krém přijde na kterej aby to vubec fungovalo?! Navíc vám došel make-up a jediný co se válí dole v šupliku je jeden co je o odstín světlejší než by měl být, a jeden co je o odstít tmavší než by měl být... Každá si někdy koupíme nějakej, co nám nesedí... a budto vyřešíte jako moje BFF a dáte ho kamošce co má vhodnější odstín pleti (tudíž mně :D :D ) a nebo si s tím trošku pohrajete... Já miluju BB od Skin79, jenže nejsem schopná ani ochotná jim za to vypláznout tolik peněz... Za

Rajecké Teplice a Rajec... říká vám to něco? Mělo by... odtud ta limonáda :) a dobrá mimochodem, ochutnejte pampeliškovou :)   Co zaručeně musíte v Rájeckých Teplicích navštívit je Rybářská bašta... i kdyby jste tam baštit neměli (za oběd pro dva vyplaznete 35 € ani nevite jak). Koukněte se dolů, do "sklepa", mají tam velký akvária :). Bašta je na ostrůvku v rybníčku, a pujčijou vám i lodičku kdybyste se chtěli po kachňáčku proplout...    Co se mi ovšem líbilo nejvíc je to ohromný množství pstruhů (a pořádných macků) co v tom rybníčku mají... tahle fotka už to tak neukáže, za pěknýho dne se tam skoro nehnou kolik jich tam je... Pod stan nebo do chatky, ve dvou či ještě lépe s dětmi, ubytování v kempu Slnečné skaly za to stálo. Prostorný kemp je z jedné strany rouben potůčkem, z druhé Slnečnými skalami. Mají tam čisto a hezky :). Naše chajdula se pyšnila třemi postelemi a miniaturní kuchynkou, sociálky byly společný venku. Voda (aspoň u ženských) ve sp