Girl talk: Stepfordské paničky
Dnes a denně (a přijde mi že čímdál častěji) sleduju, hlavně na facebooku, bitvu mezi feminismem a šovinismem.... :D Řeči jako "ženská patří do kuchyně", "ženská se má hlavně starat o domácnost a rodinu a kariéru nechat na chlapovi", "když doma není hygienicky uklizeno, je to ostuda ženské"
No... drazí pánové s takovými názory... dovolte, abych vám něco osvětlila: minulým stoletím odzvonilo, nejsou už ani šedesátá léta amerických paniček... Nenechte se mýlit, na světě je spousta ženských, kterým by se úděl Stepfordské paničky náramně líbil. Celý den trávit doma, kde je největší starostí zažraná šmouha na podlaze. Jenže si to přiznejte - nemůžete (jako VY, pánové) si to dovolit. To není jen váš sen, je to i jejich sen. Ráno vstát, uklidit celý byt, vyprat, vysmejčit, připravit manžílkovi baštu... a vypadat k světu aby byla zábava taky v posteli a pán neutekl za hezčí. Jenže to pánové doma mít nebudete, dokud nebudete z práce nosit dvakrát, třikrát, někteří čtyřikrát to co nosíte teď.
Místo toho, se musíte smířit s paninkou, co ráno vyleze rozespalá z postele aby se dala aspoň jakžtakž do kupy a mohla vyrazit do té samé práce, za kterou její mužský kolega dostává víc. V práci přemýšlí, jestli je doma co k večeři nebo se ještě potom musí tahnout do obchodu. V zimě se z toho obchodu plouží mnohdy ne moc příjemnejma, tmavejma cestama,kde se jí klepou kolena strachy. Dorazí domů a hned první pohled odhalí co všechno ji ještě čeká. Je potřeba uklidit, vysát, uvařit večeři, umýt nádobí... Milostpán přijde domů, s trochou štěstí se s ní uvítá a první věta... "co je k večeři?!" a "a už to bude?" a k čekání se uvelebí na gauči u telky nebo u počítače... Během čekání na žvanec si všimne, že doma to nevypadá čistě jako ze žurnálu a náležitě hlasitě se ozve. Pak zblajzne večeři a vrátí se k předchozí činnosti. Ženská se zatím snaží někde hluboko v sobě najít zbytky nálady a energie na to uklizení, nebo to případně vzdá a odkládá na neurčito (ať žije prokrastinace! :D ), ačkoli moc dobře, ví, že pochvalu od drahé polovičky za to nesklidí. A nebo, když teda tu náladu a energii najde, tak to všecko udělá a... no a nic... protože aby bylo uklizeno a hezky je přece zodpovědnost ženské a je samozřejmé že to dělá. A k tomu pracuje. A k tomu vychovává děti. A k tomu musí být pokud možno hezká, zábavná a chytrá, aby chlapovi nedělala ostudu. A k tomu taky musí být ochotná a živá... večer, v posteli...
Takže pánové... "žena v domácnosti" je taky práce, je to vlastně druhá práce každé ženské (pro některé chuděry i třetí...) a to práce naprosto neoceněná, bylo by moc hezké, kdybyste nás za ni aspoň pochválili. Nebo ani to nemusíte... ale nenuťte nám ji, uděláme to i bez toho, prostě to tak je, ale čím víc jsme do toho tlačeny, tím míň se nám to dělat chce...
No... drazí pánové s takovými názory... dovolte, abych vám něco osvětlila: minulým stoletím odzvonilo, nejsou už ani šedesátá léta amerických paniček... Nenechte se mýlit, na světě je spousta ženských, kterým by se úděl Stepfordské paničky náramně líbil. Celý den trávit doma, kde je největší starostí zažraná šmouha na podlaze. Jenže si to přiznejte - nemůžete (jako VY, pánové) si to dovolit. To není jen váš sen, je to i jejich sen. Ráno vstát, uklidit celý byt, vyprat, vysmejčit, připravit manžílkovi baštu... a vypadat k světu aby byla zábava taky v posteli a pán neutekl za hezčí. Jenže to pánové doma mít nebudete, dokud nebudete z práce nosit dvakrát, třikrát, někteří čtyřikrát to co nosíte teď.
Místo toho, se musíte smířit s paninkou, co ráno vyleze rozespalá z postele aby se dala aspoň jakžtakž do kupy a mohla vyrazit do té samé práce, za kterou její mužský kolega dostává víc. V práci přemýšlí, jestli je doma co k večeři nebo se ještě potom musí tahnout do obchodu. V zimě se z toho obchodu plouží mnohdy ne moc příjemnejma, tmavejma cestama,kde se jí klepou kolena strachy. Dorazí domů a hned první pohled odhalí co všechno ji ještě čeká. Je potřeba uklidit, vysát, uvařit večeři, umýt nádobí... Milostpán přijde domů, s trochou štěstí se s ní uvítá a první věta... "co je k večeři?!" a "a už to bude?" a k čekání se uvelebí na gauči u telky nebo u počítače... Během čekání na žvanec si všimne, že doma to nevypadá čistě jako ze žurnálu a náležitě hlasitě se ozve. Pak zblajzne večeři a vrátí se k předchozí činnosti. Ženská se zatím snaží někde hluboko v sobě najít zbytky nálady a energie na to uklizení, nebo to případně vzdá a odkládá na neurčito (ať žije prokrastinace! :D ), ačkoli moc dobře, ví, že pochvalu od drahé polovičky za to nesklidí. A nebo, když teda tu náladu a energii najde, tak to všecko udělá a... no a nic... protože aby bylo uklizeno a hezky je přece zodpovědnost ženské a je samozřejmé že to dělá. A k tomu pracuje. A k tomu vychovává děti. A k tomu musí být pokud možno hezká, zábavná a chytrá, aby chlapovi nedělala ostudu. A k tomu taky musí být ochotná a živá... večer, v posteli...
Takže pánové... "žena v domácnosti" je taky práce, je to vlastně druhá práce každé ženské (pro některé chuděry i třetí...) a to práce naprosto neoceněná, bylo by moc hezké, kdybyste nás za ni aspoň pochválili. Nebo ani to nemusíte... ale nenuťte nám ji, uděláme to i bez toho, prostě to tak je, ale čím víc jsme do toho tlačeny, tím míň se nám to dělat chce...
Komentáře
Okomentovat