Cestou necestou - Rokštejn a údolí Brtnice
Rokštejn najdete v takzvaném údolí Brtnice - přírodní památce kolem toku říčky Brtnice, která... jak jinak... teče od Brtnice, tedy toho města. Přijít můžete z různých stran, ovšem nejzajímavěji se vám výhled na hrad otevře po cyklostezce z Přímělkova. Fotku vám neukažu protože ji nemužu najít... někam se mi vytratily...
Turistická trasa vás oproti tomu z Bítovčic vede jen na okraj Přímělkova a pak vás už vede podél té zmíněné Brtnice hezkým údolíčkem rovnou k hradu. Tedy zřícenině. Z původně vcelku úctyhodné stavby toho už moc nezbylo. To co ovšem zbylo, se archeologičtí nadšenci snaží spravit a zakonzervovat a udělali tam pořádný kus práce. Vykopávky tam stále probíhají tak jim tam nepadněte do jamy.
Jak si můžete přečíst všade kolem, po různých majitelích dostali Rokštejn nakonec do držav Valdštejnové - známé to jméno z historie českých hradů a zámků. Hrad v údolí ovšem evidentně nebyl nedobytný a tak nevydržel řádění Matyáše Korvína. Zbyla vysoká věž, před pár lety opravená a dostavěná, část obvodových zdí třípatrového horního paláce a kousek dolního a samozřejmě pozůstatky základů ostatních věžiček a hospodářských budov.
Hrad je poměrně oblíbenou vycházkovou destinací ovšem extra moc lidí tam většinou nepotkáte, okolo jsou tak dva tři domy, ale pokud vůbec jsou ještě obývané, nedávají to moc najevo :). Díky téhle zdánlivé opuštěnosti a romantickému prostředí je tudíž hrad oblíbený u milenců, tak se moc nepohoršujte, když tam potkáte pár, který to moc rozpálilo a prvně zkontrolujte území než rozešlete caparty do všech stran, aby jste cestou domů nedostávali příliš těžké otázky :D
Nebo naopak, pokud čekáte že sami tomu pokušení neodoláte, zalezte si někam, kde budete o lidech vědět dřív než oni o vás :D
Ze strážních věží hradu na okolních kopcích už nezbylo nic co byste odsud mohli vidět, takže zbývá už jen to údolí Brtnice, ale stojí za to.
Říčka starého bracha s láskou něžně obtéká, tak se jí chyťte hned od brány a proti proudu ji stopujte do klidného údolíčka plného zurčení vody, ptačího cvrlikání a vašeho kýchání pokud jste alergičtí na luční porost :D Tohle místečko si stvořila matka příroda, aby tam s laskavostí sobě vlastní vměstnala kus zhmotnělé romantiky. Řeka se tu loukami vlní jak se jí zachce, místy s vodou sotva po kolena, místy hloubku radši nechcete zkoušet... z jedné strany máte les, z druhé (taky :D ale ještě) vystupují z prudkých svahů skaliska... A dávejte pozor kam šlapete, protože všechny ty žáby a ještěrky co se vám pletou pod nohy jsou chráněný. Pokud budete mít štěstí, potkáte i nějakou vydří rodinku :)
Jestli máte chuť na vejšlap, tahle řeka vás kolem bývalých mlýnů a zaniklých stavení vezme až do samotné Brtnice, o které jsem se zmínila už v povídání o Brtnických kovadlinách... Brtnický hrad vybudoval jistý Hynek z Valdštejna po tom, co opustil Rokštejn. O několik generací dál, někdy v 16. století začali jeho potomci s přestavbou na renesanční zámek. O cca sto let později byl tehdejší majitel zámku, Zdeněk Brtnický z Valdštejna odsouzen k doživotí na Špilberku a veškerý jeho majetek propadl státu a Ferdík II. ho předal italskému rodu Collalto et San Salvatore. Ten dal zámku barokní podobu, jakou by měl teď, kdyby nebyl chudera na spadnutí...
Turistická trasa vás oproti tomu z Bítovčic vede jen na okraj Přímělkova a pak vás už vede podél té zmíněné Brtnice hezkým údolíčkem rovnou k hradu. Tedy zřícenině. Z původně vcelku úctyhodné stavby toho už moc nezbylo. To co ovšem zbylo, se archeologičtí nadšenci snaží spravit a zakonzervovat a udělali tam pořádný kus práce. Vykopávky tam stále probíhají tak jim tam nepadněte do jamy.
Jak si můžete přečíst všade kolem, po různých majitelích dostali Rokštejn nakonec do držav Valdštejnové - známé to jméno z historie českých hradů a zámků. Hrad v údolí ovšem evidentně nebyl nedobytný a tak nevydržel řádění Matyáše Korvína. Zbyla vysoká věž, před pár lety opravená a dostavěná, část obvodových zdí třípatrového horního paláce a kousek dolního a samozřejmě pozůstatky základů ostatních věžiček a hospodářských budov.
Hrad je poměrně oblíbenou vycházkovou destinací ovšem extra moc lidí tam většinou nepotkáte, okolo jsou tak dva tři domy, ale pokud vůbec jsou ještě obývané, nedávají to moc najevo :). Díky téhle zdánlivé opuštěnosti a romantickému prostředí je tudíž hrad oblíbený u milenců, tak se moc nepohoršujte, když tam potkáte pár, který to moc rozpálilo a prvně zkontrolujte území než rozešlete caparty do všech stran, aby jste cestou domů nedostávali příliš těžké otázky :D
Nebo naopak, pokud čekáte že sami tomu pokušení neodoláte, zalezte si někam, kde budete o lidech vědět dřív než oni o vás :D
Ze strážních věží hradu na okolních kopcích už nezbylo nic co byste odsud mohli vidět, takže zbývá už jen to údolí Brtnice, ale stojí za to.
Říčka starého bracha s láskou něžně obtéká, tak se jí chyťte hned od brány a proti proudu ji stopujte do klidného údolíčka plného zurčení vody, ptačího cvrlikání a vašeho kýchání pokud jste alergičtí na luční porost :D Tohle místečko si stvořila matka příroda, aby tam s laskavostí sobě vlastní vměstnala kus zhmotnělé romantiky. Řeka se tu loukami vlní jak se jí zachce, místy s vodou sotva po kolena, místy hloubku radši nechcete zkoušet... z jedné strany máte les, z druhé (taky :D ale ještě) vystupují z prudkých svahů skaliska... A dávejte pozor kam šlapete, protože všechny ty žáby a ještěrky co se vám pletou pod nohy jsou chráněný. Pokud budete mít štěstí, potkáte i nějakou vydří rodinku :)
Jestli máte chuť na vejšlap, tahle řeka vás kolem bývalých mlýnů a zaniklých stavení vezme až do samotné Brtnice, o které jsem se zmínila už v povídání o Brtnických kovadlinách... Brtnický hrad vybudoval jistý Hynek z Valdštejna po tom, co opustil Rokštejn. O několik generací dál, někdy v 16. století začali jeho potomci s přestavbou na renesanční zámek. O cca sto let později byl tehdejší majitel zámku, Zdeněk Brtnický z Valdštejna odsouzen k doživotí na Špilberku a veškerý jeho majetek propadl státu a Ferdík II. ho předal italskému rodu Collalto et San Salvatore. Ten dal zámku barokní podobu, jakou by měl teď, kdyby nebyl chudera na spadnutí...
Moc pěkné.
OdpovědětVymazat