Střecha, podlahy, okna, cihly...
Malé Ž zřejmě rostou zoubky(už měsíc...) a tak má těžké noci. Kdyby na časovém razítku nebyl jen datum ale i hodina, ukazovalo by něco kolem 4. ráno. Rozhodla jsem se využít toho, že jsem se Ž stejně vzhůru a natřela střechu.
Kontrola vnitřního uspořádání :D
Zároveň s prací na vnější podobě domu pomalu začínám také s vnitřkem. Okna, jak je vidět, jsou pěkná jen z venku. Chystala jsem se nařezat si sklo na jejich výplně, ale zcela trapně jsem selhala s řezákem, takže na to si budete muset počkat :)
Co se ovšem vcelku povedlo, je podlaha vstupní chodby.
Místnůstku jsem si naměřila a z běžné čtvrtky vystřihla mustr, na který jsem nalepila "prkna" v klasickém parketovém vzoru. Prkna jsou z kraftových špachtlí, takových těch šťourátek, se kterými se doktoři koukají do krku. Dneska se dají koupit běžně v papirnictví. Uřezala jsem kulaté konce a zbytek rozpůlila, vznikla mi prkýnka o velikosti cca 2x6,5 cm. Je to moje první podlaha a tak je vidět špatná příprava - vzor mi trochu ujel stranou, bude ovšem v úzké místnůstce se schodištěm takže to skoro nebude vidět. Na obrázku je podlaha po ořezání přesahů a zbroušení smirkovým papírem.
Část rodiny Veverčákových kontroluje novou podlahu....
Podlahu jsem do pokoje zatím jen vložila, potřebuje ještě nalakovat a doplnit pár kousíčků.
Útooook!!!! Malé Ž se Veverčáci moc líbí, S si je prozatím musí pečlivě hlídat.
V předchozím příspěvku jsem avizovala, že fasádu plánuji udělat z červených cihel. Na netu jsou všeobecně doporučovány dva materiály - karton na vajíčka a smirkový papír. Vajíčkový karton vracíme babičce na nová vajíčka, navíc by ho bylo třeba opravdu dost a celkem nesnadno se rozebírá na podobné účely. Mám ve svých zásobách "lepenku", která je prakticky to samé, jen placatá, takže by byla perfektní, moc jí ovšem nemám a plánuji ji využít spíš na podlahy. Takže mi zbývá smirek. A k mému štěstí mám k dispozici nemalé množství už červeného smirkového papíru. Původně jsem uvažovala o jeho natření, ovšem čím déle jsem se na něj dívala, tím více mi přišlo, že už má tu perfektní základní barvu, kterou chci.
Pamětliva moudrých slov Milovaného ("zrušíš si na tom nůžky") jsem vytáhla věrnou řezací podložku, kovové pravítko a kobercák, který byl součástí levné soupravy zlamovacích nožů a válel se mi v šuplíku bez využití snad pět let.
Z kusu smirkové role jsem si nejdříve ustřihla zarovnaný čtverec a ten dál rozřezávala na "cihly" 1x2 cm. Nutno podotknout, že Milovaný měl naprostou pravdu a po 200 cihlách nůž zcela vypověděl službu a dal se už jen vyhodit. Rozhodla jsem se pro jinou taktiku a místo odřezávání jednotlivých cihliček jsem jen nařízla do papírové vrstvy mřížku a podle ní papír na cihly rozlámala, opotřebení nože se tak podstatně zpomalilo.
Cihličky jsem začala pomalu nalepovat na místo... Nešlo to ovšem příliš dobře, protože Ž vehementně projevovala snahu ochutnat bud lepidlo, nebo cihly a S ji odstrkovala a chtěla lepit taky :D
To bude dobré.... Po polepení celého domku přijde na řadu postaršování :) S trochou štěstí se mi podaří vytvořit dojem, že dům už něco zažil, sem tam kus barvy, odštípnutý růžek, mech, špína a stopy deště... prostě to co "hyzdí" fasádu reálných domů... A samozřejmě několik vrstev matného laku.
Stařičký smirkový papír prostě odmítal držet narovnaný a jeho neustálé navracení do srolovaného tvaru při mých pokusech si z něj uříznout rovný kus vyústilo v řádné podráždění kůže na předloktí. Takže se prozatím loučím a odcházím si lízat rány...
Vaše Lendys
Komentáře
Okomentovat