L'Enchanted world

Chčije... prominte ten výraz ale ono prostě chčije... furt... imrvere.... Když jsem naposled koukala z okna těsně před tím než jsem vyrazila z bytu, jen něžně mrholilo... vytrvale, přesto jen mrholilo... Jenže jak už to tak bývá, počasí se rozhodne změnit přesně v okamžiku, kdy mu začnete čelit. A tak jsem po necelých dvou kilometrech cesty do práce skončila promoklá na kost a zmrzlá až do morku kostí. Znáte ten marnej pocit, kdy se vám ledový džíny lepí na stehna a ač není prosinec, úplně to štípe zimou? A v botách loužičky a u nosu neporazitelná nudle a vy víte, že takhle budete ještě dlouho protože to co jste absolvovali byla cesta do práce. Ne domů, do práce. A tam nemáte náhradní boty a suchý oblečení, nemůžete se vysvléct a šupnout do vany nebo sprchy... A je léto (ač to tak nevypadá), takže se ani nepřitulíte k horkýmu radiatoru. Možná kdysi dávno, když jsem byla malinká, jsem mívala takovej ten malinkej růžovej dětskej deštníček s volánkama. To už je fakt dávno. Když jsem

Kdo nebyl v Brtnici, nepochopí, jak se člověku sevře srdce už jen při pohledu na ten nebohý zámek. Člověk by řekl, že když tu původní hrad stál už někdy v roce 143x a tak jak má vypadat teď vypadá už někdy od 16. století, nemělo by těch 68 let  (majitelé po Valdštejnech, rod Collalto, tu žili do roku 1945) být tak strašně moc vidět... jenže ono je... a nebohej, obrovskej, a původně evidentně nádhernej zámek tak teď stojí v troskách a dovnitř se skoro nesmí protože 1. byste se mohli někam propadnout nebo by na vás mohlo něco spadnout a 2. "majitelé" se tahají po soudech a nejsou schopný se dohodnout a tudíž se zdržuje celá rekonstrukce... A přitom by tyhle Moravské hradčany mohly lákat snad tolik turistů co samotná Telč. Ono takových zámků je tady v Čechách víc... třeba Jaroslavice (to je u Znojma abychom si rozuměli) nebo nebohý Jihlavský zámeček (No jo, věděli jste, že v Jihlavě stával zámek? Stával... dneska tam stojí místo něj Bosch a Lighting...). Já vím, je mi jasný že

Nejsem vdaná. Ani neprocházíme s přítelem krizí vztahu. Spíše naopak... miluju ho stejně jako na začátku... vlastně ne, víc, než na začátku. I přes rejpavý poznámky o nudným životě když svůj volnej den ztrávím celej s knihou :) Přesto ve mě tenhle literární počin Melanie Gideon zanechal hluboký dojem. Je to jedna z těch knih, jejichž filozofie ve vás něco zanechá i když se ve výsledku jedná o jednoduchou romantiku. A doporučila bych ji romanticky naloženým ženským a párům s krizí :) Hlavní hrdinka je normální dospělá ženská. Ve 44 letech má normální problémy dnešní doby, je malinko otupělá svým manželstvím a klasicky americky paranoidní ohledně svých dětí. Někdo by měl vysvětlit matkám, že zásoba sladkostí u jinak zdravě žijící patnáctileté dcery není nutně znakem bulimie či anorexie, a dvanáctiletý kluk co má rád romantický filmy, je předčasně dospělej a dokáže posoudit matčiny vlasy není nutně gay :D. Alice, pociťující jisté odloučení ve svém manželství se přihlásí do výzkumu Man

Hana Lasicová (ano Lasicová, od TOHO Lasici, Milana... A od Vašáryový, Magdy) napsala tuhle knížečku, kterou si s radostí přečtete. S radostí, to jo. Protože vás zajímá, jak to všecko dopadne. Ale ne zrovna proto, že byste fandili hlavní hrdince... Probíráte se tím textem, a potácíte se mezi názorem, že na místě lidí, kteří se s ní musí potýkat byste ji nejspíš přetáhli něčím přes hlavu a názorem, že ta chudinka je přece případ pro psychiatra a nemůže za to. Zmíněná hlavní hrdinka, Irma, je (ne z nepochopitelného důvodu) ve svých třiceti ještě stále svobodná a bez přítele, svým otcem "láskyplně" nazývaná prastarou pannou. Obává se, že vlivem mobilního telefonu jí v hlavě roste nádor a při příznacích nervozity či běžného nachlazení vyhledává v google a samozřejmě mu okamžitě uvěří tu nejhorší variantu kterou vyplivne (odtud strach z nádorů, představa tyfu, a klíšťové encefalitidy zničehonic se projevující až po dvaceti letech...). Irma se zároveň není schopná sblížit s p

To tvoření... zdravá závislost :) Nejnovější výtvor: Malinko pokřivený :D Šuplíčky, malinké. Ty menší, těch je 16 o rozměrech 5x7, větších 5 o velikosti 10x7 cm. Se zajímavou barevnou úpravou :) Korálkové.... jak se tomu řiká? I tato drobnost bude sloužit jako úložiště historických nálezů, mincí a pokladů :)

A že to tehdá neměli lehký... nikdo... ono v tu dobu už bylo téměř jaksi jedno jestli šlo o Němce či spojence... podle všeho toho měli už všeci plný zuby... To jen ti opravdoví fanatici chceli furt ještě bojovat... Jen si tak říkám, kde bychom dneska byli kdyby nás tehdy osvobodili Američané a ne Chrabrá rudá armáda... jenže kdyby chyby... a tak si mužem jen připomínat jaký to tehdy bylo a doufat, že si z toho vezme ponaučení dostatek lidí a žádná další válka nebude... ačkoli... mnoho hlav je teď bolavých a se starostmi otočených k východu, kde bují islám, z principu stejně mírumilovný jako křesťanství, ale stejně jako křesťanství či nacionalismus zničený přehnaným fanatismem... Prozatím si ale díky nadšencům historie i dnes můžem připomenout, jak to mohlo v pětačtyřicátém vypadat, když hrstka němců bránila malinký post proti američanům, tak jako se odehrálo 15. na třebíčské Borovině. Nejdřív jsme koukali, jak to vypadalo, když  v Afghanistánu přepadli malý průskumný oddíl..