L'Enchanted world

Dlaně měla položené na jeho prsou. Připadala si tak maličká - dosahovala mu sotva po ramena. Pevně ji držel v náručí. Cítila se tak dokonale bezpečná v jeho silných rukách, jako by se pro ni mohl postavit celému světu. Zaklonila hlavu, aby se mu mohla podívat do očí. Těch nádherných hlubokých očí. Jejich výraz mluvil za vše, pro něj byla nádherná, chtěl ji, hned a na věky. Pomalu sklonil hlavu, a dlouze, něžně ale naléhavě ji políbil. Podlomila se jí kolena, jako by celý svět najednou zmizel. Od rtů postupovala jeho ústa polibky lehounkými jako motýlí dotek podél brady až k uchu a pak po krční tepně až do prohlubně pod krkem. Líbajíc její šíji, něžně ji položil na postel a jeho ruce začaly bloumat po jejím těle. S každým dotekem byla víc a víc rozpálená. Svými ústy se postupně posouval níž, cestičkou mezi ňadry a vzhůru k růžovým vrcholkům a pak znovu dolů, a ještě níž. Hladil její měkce zaoblené bříško, laskal stehna. Políbil jamku pod koleny, cítila jeho lehké horké polibky stále ohn

Mlžný den jak průvodce snění jak jiný svět až do rozednění ještě je den, či snad už noc sotva vás vidím, tak dobrou noc a nechte si snít ten mlžný sen že právě probíhá slunečný den léto ach léto, mnoho tě není mrazík nás vítá zas po rozednění a všude Santa, kdopak ho zná? Ježíšek chodíval vždycky sem k nám

Dnes a denně (a přijde mi že čímdál častěji) sleduju, hlavně na facebooku, bitvu mezi feminismem a šovinismem.... :D Řeči jako "ženská patří do kuchyně", "ženská se má hlavně starat o domácnost a rodinu a kariéru nechat na chlapovi", "když doma není hygienicky uklizeno, je to ostuda ženské" No... drazí pánové s takovými názory... dovolte, abych vám něco osvětlila: minulým stoletím odzvonilo, nejsou už ani šedesátá léta amerických paniček... Nenechte se mýlit, na světě je spousta ženských, kterým by se úděl Stepfordské paničky náramně líbil. Celý den trávit doma, kde je největší starostí zažraná šmouha na podlaze. Jenže si to přiznejte - nemůžete (jako VY, pánové) si to dovolit. To není jen váš sen, je to i jejich sen. Ráno vstát, uklidit celý byt, vyprat, vysmejčit, připravit manžílkovi baštu... a vypadat k světu aby byla zábava taky v posteli a pán neutekl za hezčí. Jenže to pánové doma mít nebudete, dokud nebudete z práce nosit dvakrát, třikrát, někteř

No jo, zima, knížky se čtou snadno :D První dvě zajímavosti, které mně při pohledu na teď už dočtenou knihu napadnou jsou název a forma. Název Rybí krev totiž vůbec nemá nic společného s čímkoli v ději, zkrátka nevím proč se to jmenuje zrovna tak... A forma je zajímavá v tom, že autorem je Jiří Hájíček, tedy chlap. A děj knihy vypráví ženská postava ich formou. K tomu ději jen krátce protože se pokaždé bojím, abych nevyzradila důležité zápletky. S vypravěčkou Hanou se seznamujeme ve vlaku do Českých Budějovic, kam se po letech v cizině vrací navštívit svého otce. Hana nám postupně rozkrývá svůj životní příběh, který nabírá obrátky v okamžiku, kdy se rozhodně o vystěhování a zbourání několika vesnic, které mají ustoupit vybudování chladící nádrže a ochrannému pásmu plánované jaderné elektrárny Temelín. Sledujeme osudy rodin, které jsou donuceny se z gruntu vystěhovat do šedivých panelákových sídlišť. Prožíváme beznaděj těch, kteří se snaží svoje domovy zachránit. A hlavně sledujeme

Povídal mi prodavač ve zverimexu, že se nic moc nestává, ale že mám na ptáčky 6 týdnů záruku... Nějak si nevzpomínám jak je to přesně dlouho co jsme je kupovali, ale vypadají že se jim daří dobře... moc dobře :) Jsou to malí milí roztomilí čiperové :D Zatímco nám rybyčky ze záhadných... no až tak záhadný důvody to asi nebudou :D (kdo by to byl řek, že anténovci mají až takovej apetit... no jo... spousta akvaristů... :D :D ) důvodů mizely, ptáčkům se daří dobře... až nato že Cloe je asi fakt Clement :D :D. Ovšem rady ohledně podávání ovoce moc nefungujou, protože jakýkoli kousek ovoce v mystičce pěkně obejdou a vyzobou místo toho zrní :/. A stejně jsem zatím dopadla i s koupenou vaječnou směsí tak nevím... Ovšem musim řict, že sledovat je je fakt sranda :D. Mají v kleci malou... "budku" :D a dostali klásek prosa... a není větší zábavy než sledovat, jak se společnými silami snaží klas dostat do budky aby si víc vystlali hnízdečko. Od prvního vysledování téhle snahy jim klas

A jsme tu zase... ve vodách beznadějné romantiky. Pokud jste zamilovaní, vezme vás tenhle kousek za srdce. Protože právě když jsme zamilovaní, bojíme se nejvíc... toho s čím nemůžeme nic nadělat... A tak jako spousta jiných lidí... skutečně doufám, že nebe existuje... Lucy je 28 a zítra se bude vdávat... a nebo možná ne... Co uděláte, když vám osud skříží cestu a vy místo vysněné šťastné budoucnosti stojíte před branami nebes?  Půjdete dál a počkáte až váš milovaný dožije svůj život a shledá se s vámi na věčnosti?  Ač mrtvá, Lucy se za žádných okolností nehodlá vzdát své velké lásky a svému Danovi hodlá být navěky nablízku. A vy jí budete fandit... Protože ta představa je krásná a tak plná naděje... že i po smrti stále zůstaneme s tím, koho milujeme... Tahle knížka mně do svého děje vtáhla nejvíc hlavně proto, že i já, tak jako hlavní hrdinka, mám svého milovaného, svou spřízněnou duši. Člověka o kterého nechcete přijít... A myslím, že postavena před takovou volbu, jednala bych ste

Asi jsem vážně cíťa protože během dvou dnů mně stihly rozbrečet dvě knihy...  Tou první je autobiografická kniha Za zlatými mřížemi kterou jsem dočetla včera kolem půlnoci. Autorka Choga Regina Egbeme popisuje život v nigerijské církvi černého Ježíše Krista způsobem, který vyvolává otázky, šokuje a překvapuje. Jako křesťan hádám odsoudíte principy církve už jen proto, že Krista považuje za černocha a hlava Rodiny má celý harém manželek... Jako ateista nemůžete přehlédnout právě ten harém, na který jsme zvyklí spíše z oblastí islámu. Jako žena jednoduše musíte pocítit obrovskou vlnu dosud nepoznaného feminismu (ač se za feministku nepokládáte) a vzdoru. Jako člověk pocítíte hrůzu nad osudem jiných. A poněvadž já jsem ženská, vezmu to z tohodle pohledu :D Život v harému, kde ženské žijou pohromadě a svého muže vidí v podstatě jen na přidělený čas (a ten čas má jeden jediný účel) - to mi přijde samo o sobě jako děsná představa. Jakožto neskonalý romantik chci mít svého muže pro s