L'Enchanted world

Tedy, když říkali, že zaprší a bude vítr, nečekala jsem zrovna hurikán. Ale stalo se... parádně nám zmoklo, žuchlo pár stromů a větví, odlítlo pár věcí. Moje nebohé bylinky a kytky jsou celé pomačkané a uplácnuté a málem se rozbilo okno jak se vítr ohlásil dřív než jsem ho stihla zavřít. A tropy jsou tytam. Teda zatím, prý se mají vrátit... ale z toho co vidím momentálně z okna... to moc nevypadá... Mraky jsou těžký a černý jak Mengeleho duše. A pěkně se kupí přímo nade mnou... zase zmoku, skvěle... Jen doufám, že až konečně vyrazime na dovču, bude pěkně a pokud možno teplo, pač nechcu pod stanem mrznout. Dovča... spásné světlo na konci tunelu. Těším se jak malý děcko ovšem naše autíčko moje nadšení evidentně nesdílí... poslední dobou jako by se milá Modřinka rozhodla nám ukázat všecka svoje bebí naráz, protože ona tak daleko nepojede, dokud se nebude cítit zase skvěle. A tak si mimo jiné zlatka vyžádala výměnu oleje, zaplácnutí pár rezavých modřin, nové botičky, geometrii a pár dalš

Nad hodnocením téhle knížky jsem se musela trochu víc zamyslet. Žádná velká překvapení se tu nekonají, jde víceméně o klasiku ženských knihoven. Po dočtení vás napadá něco ve smyslu - tak takhle to mohlo dopadnout s Popelkou. Hlavní hrdinka Cathy pochází z víceméně chudobných poměrů současného Irska. Její manžel oproti tomu je prominentním občanem, který si svatbu vpodstatě vydupal proti matčinu odmítání. Rozdíl mezi těmihle povahami se ovšem musí dříve či později projevit. Cathy pochází z rodiny, kde si vše musí tvrdě vydřít a je hrdá, a spokojená, když její catheringová firma prosperuje. Proti tomu manžel Neil je workoholický právník zvyklý na dostatek peněz, kterému by mnohem více vyhovovala tradiční stepfordská panička - ženuška co bude poslouchat manžílkovy povídky z práce, a když se on rozhodne odjet pracovat na konec světa, poslušně pujde bez řečí za ním. Což ovšem Cathy nevyhovuje, ona se vší vážností buduje firmu a nepovažuje to na rozdíl od něj jen za nějaký výstřelek na za

Rokštejn najdete v takzvaném údolí Brtnice - přírodní památce kolem toku říčky Brtnice, která... jak jinak... teče od Brtnice, tedy toho města. Přijít můžete z různých stran, ovšem nejzajímavěji se vám výhled na hrad otevře po cyklostezce z Přímělkova. Fotku vám neukažu protože ji nemužu najít... někam se mi vytratily... Turistická trasa vás oproti tomu z Bítovčic vede jen na okraj Přímělkova a pak vás už vede podél té zmíněné Brtnice hezkým údolíčkem rovnou k hradu. Tedy zřícenině. Z původně vcelku úctyhodné stavby toho už moc nezbylo. To co ovšem zbylo, se archeologičtí nadšenci snaží spravit a zakonzervovat a udělali tam pořádný kus práce. Vykopávky tam stále probíhají tak jim tam nepadněte do jamy. Jak si můžete přečíst všade kolem, po různých majitelích dostali Rokštejn nakonec do držav Valdštejnové - známé to jméno z historie českých hradů a zámků. Hrad v údolí ovšem evidentně nebyl nedobytný a tak nevydržel řádění Matyáše Korvína. Zbyla vysoká věž, před pár lety opravená