L'Enchanted world

Práci máme každej nějakou, někdo do halt dělat musí. To co dělám já, souvisí s tím, co ostatní vyhazují... a dennodenně mně udivuje CO vyhazují.... Někteří lidé vozí věci pěkně zabalené, ač s úmyslem je vyhodit. A když nejsou rozbité obvykle po tom hned někdo skočí...A tak některé z těch věcí nekončí ve výsledku na skládce, ale u mně a u spousty jiných lidí co se tu pohybují... občas jde "odpad" z auta do auta. Co jeden chce vyhodit, jiný považuje za užitečné. A ne... ani trochu se nestydím, že si domů vozím věci co jiní vyhodí... naopak... styděla bych se na místě člověka, co mi sem přivezl originály obrazů a některé velmi pěkné... možná nejsou cenné, ale někdo si s nimi dal tu práci, napínal plátno, nanášel barvu, usazoval rám... Mám ráda umění a hodit ho na skládku mi přijde s prominutím jako hulvátství... A tak máme doma pár krajinek, čtvero ročních období a čtyři části dne od Muchy (já miluju art nouveau! :D ), sadu skleněných svícnů Bohemia, vázy a džbánky... Jedn

Než začnu s hodnocením této knihy, dovolte mi malé zamyšlení.  Narodila jsem se krátce před revolucí. Tedy ještě za minulého režimu ale nepamatuju si z něj nic. Jediné co vím, je to, co jsem pochytila z řečí lidí kolem sebe a to co do nás mladých ládují v televizi... takže nic moc... V dnešní době, speciálně před volbami, se objevují dost protichůdné názory. Jedni upozorňují na špatnost totalitního režimu, jiní říkají, že se to přehání a nebylo to zas tak hrozné. Nemohu mluvit z vlastní zkušenosti, takže jsem si udělala obrázek jednoduchý: nelze v žádném případě popřít fakta - za totality byla práce povinná a nezaměstnanost málem žádná, k doktorovi jste přišli a ošetřeni byli, mladí dostávali výhodné půjčky na bydlení a co se mých rodičů týče, dostali rovnou byt přidělený (a když jsem se narodila, dostali větší).... celkově to nezní zas tak špatně... Jenže jsou fakta taky taková, že lidi skutečně mizeli, byli zavíráni, sledováni, udáváni a mnozí žili ve strachu... A Stalin měl na

Po veleúspěchu s Harry Potterem se spisovatelská mamina s příjmama většíma než anglická královna (což angličani píšou skoro u každýho člověka, začíná mi být chudý anglický královny líto...) toho psaní nejak chytla... Prázdné místo... jestli jste to četli, víte svý, jestli jste to nečetli, nečekejte odpočinkovou četbu. Tahle věc je jak její mozkomoři, vytáhne z vás všecku naději a dobrej pocit... a nechá jen slzy na krajíčku, depresivní náladu a marnost. Čímž ovšem neříkám, že si to přečíst nemáte, naopak, jen do toho, ale pokud jste slabší povahy tak si připravte kapesníky... Každopádně o té knize mluvit nebudu, protože takhle to stačí a přesnej obrázek si musíte udělat už sami. Mluvit chci o něčem jiném a totiž.... BUDE FILM! Nikoli o prázdném místě, nýbrž další kouzelný, čarovný film, tentokrát na motivy knihy Fantastická zvířata a kde je najít - tedy Harryho učebnice z prvního dílu. Scénář k filmu prý píše J.K.R. osobně protože není ochotná to svěřit nikomu jinému (ehm...) a bud

Je to krásný...  Je to roztomilý...  Je to úchvatný... A já to chci! :D Takže si to vyrobim.... ovšem... co se týče pěstování kytiček, vím zatím vcelku kulový a hlavně a rozhodně nemam ani nejmenšího šajna co je to za kvítka co tam maj použitý... po zdlouhavém výzkumu jsem přišla na pár kytiček co chci použít, problém bude je sehnat... Co je ale to čaprčí na prvním obrázku nahoře a na tom samým to s velkejma lupenama? :( A co jsou všecky kvítka na druhym obrazku včetně toho "stromku"? :( Kdybyste měli náladu poradit.... :)

Podzim. Barvu mlhy příroda obléká a k spánku se chystá život. A vítr. Vše stříbrem oplétá to pavouků vzácné je dílo. Nebe jak mléko a stromy hnědnou, chlad prolézá do spár. Slunce pocítit, už jenom jednou, to teplo... srdce...

Pač už nebylo dlouho nic o nejakem pěknem mistě :D Taaaakže... lidičky jestli mate dětičky, špicujte.... vokadla! :D Pač tedka vam povim novinky z Jihlavskej ZOO! YAY!! Já nevím jak vy, ale já mám ten plac fakt ráda :) Už jen pro to, proč jsou na sebe tak hrdý... totiž žádný mříže... Ale pěkně popořádku. Já si ještě pamatuju hlavní vchod tam, co je dneska zapomenutá budlinka a skoro nikdo tudma nechodí... to už je pěknejch pár let zpátky, dneska je hlavní vchod tam, co bejval prostor fabriky (bye bye modeto...). Z poměrně mrňavýho parkoviště za závorou tak dneska dorazíte k vyšperkovanýmu hlavnímu vchodu z dřevěnejch trámů se slaměnou střechou... No a pak se rozlučtě s tím, že se vaši caparti budou chovat způsobně. Pač první co zmerčí je ohrádka se surikatama... a jak kouknou vedle, tam už jsou poníci a je vystaráno :D mrňata vám začnou lítat od ohrádky k ohrádce a budete rádi, když budete vědět kde vlastně jsou :D. Od poníků se vcelku jednoduše dostanete rovnou do novýho - Afr

Pes ve městě... a oním psem je anglická buldočka Fiona. Pokud vám nepřijde úsměvné už to jméno, tak její trampoty rozhodně. Spisovatelka Veronika Hájková s klidnou odevzdaností líčí Fioniny patálie, ze kterých by kde komu vstávaly hrůzou vlasy na krku. A přesto, když to čtete, musíte se smát... prostě musíte :D Tomu jaké trable vlastně trápí české ženy na prahu padesátky. Jakého má hlavní hrdinka manžela, který je možná něžný, milující a chápavý, ale taky rozmazlený jedináček co by potřeboval stáhnout hlavu z oblak. Jakého má syna, oplývajícího tradiční předčasnou dospělostí, kterou trpí děti jejichž rodiče by klidně mohli být už prarodiči. A hlavně jakého má psa, totálně se vymykajícího stereotypu svého plemene. Tudle růžovou knížečku nedávejte milé dámy přečíst svým drahým protějškům, protože kdyby se tam mezi pánskými protagonisty našli a zjistili co si o tom vlastně ženské myslí, mohli by se urazit (známe své muže že ano :D ).  Je to pohodová, odpočinková četba maximálně na d