Ufff...

Tak se mi konečně podařilo sesmolit další kousek Času draků :) Malinkej kousek... no.... šak nemusi tect, hlavně když kape no ne? :)
Čas draků je takovej pracovní název, možná se změní... ještě nevím :D
Schválně zkuste napsat co si myslíte že se bude dít dál :)
Moc často se k psaní nedostanu ale pokusím se polepšit. Teda jestli vubec chcete........ co? jo? hmmmmmmm??? :D

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Podzim. Barvu mlhy příroda obléká a k spánku se chystá život. A vítr. Vše stříbrem oplétá to pavouků vzácné je dílo. Nebe jak mléko a stromy hnědnou, chlad prolézá do spár. Slunce pocítit, už jenom jednou, to teplo... srdce...
Další informace

Ženy, práce a děti v dnešní milované vlasti a tupost jedné husy

Znáte ten pocit, kdy si přijdete nehorázně naivní a naprosto uboze doslova blbý? Tak já jo, protože věřit šéfům a mocnejm lidem je v dnešní době pěkná kravina... vezměme to od začátku. Hned po odmaturování jsem rok zkoušela vejšku, ale celkem brzy jsem zjistila, že pro člověka, který neuznává biflování studia zkrátka nejsou. A ani mi to nevadilo, protože z nějakýho legračního důvodu se s vysokoškolákama roztrhl pytel... Měli by vymyslet nějakou NADvejšku, protože dneska má nějakou zkratku před jménem skoro každej. Pamatuju si jak mi máma vyprávěla, že když ona maturovala, byla maturita NĚCO, něco, co vám pomohlo dostat lepší, a dobře placenou práci (i když uznávám, že doba socialismu s povinností pracovat a zaměstnávat tomu asi taky dost pomohla :D ) a bejt vysokoškolák vám prakticky otevřelo všechny dveře. A dneska? Většina lidí jich zná osobně aspon deset a to i mezi kolegy ve fabrice u linky a když přijdete se žádostí a životopisem na nějakej ouřad jakožto člověk s maturou, ani s...
Další informace

O dcerách a milenkách 7/10*

Hana Lasicová (ano Lasicová, od TOHO Lasici, Milana... A od Vašáryový, Magdy) napsala tuhle knížečku, kterou si s radostí přečtete. S radostí, to jo. Protože vás zajímá, jak to všecko dopadne. Ale ne zrovna proto, že byste fandili hlavní hrdince... Probíráte se tím textem, a potácíte se mezi názorem, že na místě lidí, kteří se s ní musí potýkat byste ji nejspíš přetáhli něčím přes hlavu a názorem, že ta chudinka je přece případ pro psychiatra a nemůže za to. Zmíněná hlavní hrdinka, Irma, je (ne z nepochopitelného důvodu) ve svých třiceti ještě stále svobodná a bez přítele, svým otcem "láskyplně" nazývaná prastarou pannou. Obává se, že vlivem mobilního telefonu jí v hlavě roste nádor a při příznacích nervozity či běžného nachlazení vyhledává v google a samozřejmě mu okamžitě uvěří tu nejhorší variantu kterou vyplivne (odtud strach z nádorů, představa tyfu, a klíšťové encefalitidy zničehonic se projevující až po dvaceti letech...). Irma se zároveň není schopná sblížit s p...
Další informace